'J ~
.).)

mísila se belletrie s publicistikou, obsah básnický s formami
žurnalistickými, což požadoval i uskutečiíoval vždy Menzel.

Vstoupením Gutzkowovým do redakce »Litteraturblattu« byla
i zevně vyslovena spojitost mladé generace s Menzelem. Ale záhy
nastalo vystí-ízlivění, které ukázalo, že cesty obou se rozcházejí právě
tam. kele měly se setkati. Katastrofa Mladého Německa, přivozená
denunciací Menzelovou, otevi-ela oči všem. Koncem třicátých let
vycházejí četné pamflety z per mladoněmeckých, účtující s Menzelem:

Heine ve spisku »Ueber den Denunzianten« (1837) účtuje s
Menzelem charakterem, Boerne v invektivě »111 enzel der Franzosenfresser«
(1837) účtuje s Menzelem politikem, Strausz v druhém sešitě svých
»Streitchriften zur Vertheidigung meiner S chrift uber das Leben
fesu« (1837) účtuJ-e s/lvlenzelem kritikem, Gutzkow v předmluvě
svých »Beitriige ZUl' Ges'chichte de?' neuesten Litemtur« (1836) účtuje
s Menzelem literárním historikem, Fr. von Kottekamp ve svém
»AntiM enzelovi« (1835) účtuje s Menzelem literátem se stanoviska
historické kritiky. A v podobě, jakou tyto pamflety, většinou
spravedlivé, Menzelovi vtiskly, jde Menzel pamětí potomstva a předstupuje
před literárního dějepisce, jenž nemoha a netouže ho očistit a omluvit,
pi-ece analysuje a vykládá motivy jeho literární činnosti.

a*