34

Ale ještě jednou, po více než dvaceti létech, vrátil se Menzel,
upadající zvolna v zapomenutí a propadlý nekritické polyhistorii k
základnímu dílu svého života. Rozšíl-iv svoje líčení i hluboko do
minulosti, pí-ibrav díla německých spisovatelí'l psaná francouzsky neb
latinsky, omeziv svoji látku na literaturu básnickou, vydal v létech J858
a 1859 trojdilnou »Deutsche Dichtung«. Hlediska jsou táž, ano
i úsudky se opakují: leckde jest moralismus úzkoprsejší, orthoc1oxie
ještě méně snášelivá. Nová jest úprava látky: kritika a
charakteristika děl jest pouhým doprovodem dost podrobných a přehledn)'ch
analys obsahí'l; písemnictví umělé stejnoměrně jest probíráno s
tradicemi lidovými; díla nejsou spjata individualitami svých autorl1, nýbrž
r<izstrkána dle tendencí. A tak toto obrovské dílo, jež mělo
orientovati v literatui'e, jest pouhý chaos, kterého nedovede utříditi a
urovnati jednostranná tendence v padesát)'ch létech již pí-ežilá a
pí'ekonaná.

Toť VVolfg-ang' Menzel, toi jeho ideje a tendeme, toť jeho
podniky a díla; rozhol' kritických myšlenek mladoněmeckých odhalí nám
záhy jeho vliv, velmi hluboký' a pronikavý. Wo1fg-ang Me~zel nabyl
jednak terrorismem jednak odvahou negace značné moci, ano byl
vážen i za hranicemi Německa; nadarmo attičtí duchové jako Goethe
a· A. VY. Schlegel v satirických šlezích trestali jeho opovážlivou
vyzývavóst, marně klidný a učený posuzovatel, jakým byl mohučský
professor Th. Schacht, Upozoľ110val hned po uvei-ejnění knihy »Die
deutsche Litteratur« na kritické nesmysly a stJ-edověké' barbarství
v ní obsažené; nadarmo varovaÍ Heger Gutzkowa pi-ed stykem s
»takovým člověkem«. :Mladému pokolení imponoval: Heine psal
příznivě o jeho hlavním díle a formulo,Val ještě později v jeho duchu
svoje pojetí romantiky; Gutzkmv učil se od Menzelových posudkL't
technice kritického referátu a od jeho »Litteraturblattu« redakční
praxi; s Laubem napodoboval Menzelovu polyhistoričnost, která
dovede povídati, ale jen povídati ovsem; Mundt pí-ejal od i\1enzda
povrchní zp11sob psaní literárních kompendii, oshlujících
spousto1jmen a překvapujících mělkostí pojetí; ještě Gervinl1s prozradil ve
svém literárně-historickém díle vliv 1\1enzel11v. Všude v kritické
literatui-e německé ozýval se tendenční duch Menzelí'lv, žádající podi'ízcní
poesie akci vei-ejné, literatury politice, psychologie hásnické národní
výchově charakterní: všude děsila škaredá pí-íšera l\Tenze!ova záští
proti geniu Goetheovu, a i to, kdož nedali se jí ovládnouti, uznali z;}
dobré se ji zabývati: všude jevila se Menzelem propagovaná slohová
a komposiční !ihov11le a rozmarná nekázell J eanpaubvská; všude