28

míru obdivu pro sentimentální, odi-íkavé, pokorné a domácně
vychované hrdinky Jean Paulovy i opovržení k ženám spisovatelkám, které
pronásleduje vtipem velmi hrubozrnným a kritikou značně nespra·
vedlivou.

Pri'lběhem let mravně výchovná akce národní, již provááěl lVlenzel
v kritice, nabývala vždy více rázu pouhé úzkoprsé mravní censury
a jednotvárného kazatelství. Sám Menzel zapomínal, že jednalo se
mu v prvé řadě o úplný pi-erod a o blahodárné obrození celku
národního oživením hodnot dávnověkosti a účelnou výchovou
charakteru a vykládal sám veškerou svou činnost jako boj proti nemravnosti
a nevěi-e, nepi-ipomínaje ani, že tento boj podi-izoval vyššímu účelu.
Tak vysvětloval svoje záští proti Goetheovi, tak omlouval svoje
mlavačské vystoupení proti Mladému Německu; tak ustrnul ve vědomí
potomstva ne zcela správně jako »Sittewart und Glauhensvogt von
Stuttegard«, dle posměšných slov Heíneových.

První literární podnik Menzeli'lv, vzešedší z těchto tendencí, byl;}
revue »Eltropaische Bliitter«, založená r. 1824 v Zurychu Sl?!llečně
s W. B. Mčmnichem, 19. P. B. Trox1erem, Fr. Lístem a A. A. L.
Follenem. Tento list, jenž po roce byl zastaven. řadí se k značné
skupině vlasteneckých a svobodomyslnýchčasopisi'l, vzniknuvších
v době po válkách za osvobození a nesených jejich duchem bez ohledu
na vládnoucí politické poměry. Ludenova »Nemesis« a Okenova
»Isis« představují skupínu tu nejvýznačněji jako podníky .revualní:
jest v nich neohrožený a bezohledný ostrý tón veřejné kritíky. stálé
politické a národní hledisko ve všech statích nejri'lznějšího obsahu,
bi-itkost ironíe a síla deklamace. německé rysy vedle buršáctví
poněkud mladického a konečně totéž pronásledování censurou. Menzel
pi-i spěl do časopisu »Europii.ische Blii.tter« ,-adou literárně kritických
statí »die Gallerie der beriihmtesten delttscf1en Dichter in der
ne~telZeit«, používaje zásad buršádJch za mě,-ítko kritické. tTvahy ty.
jež přepracovány pi-ešly pozdějí clo :lVIenzelovy »Deutsche Literatur«.
získaly jemu jméno: časopis byl hlavně k vi'lli Menzelovým kritickým
článkúm, z nichž ostrý odsudek Goethea vzbudil sensaci, čten.
odbírán, diskuttován; patrně tyto stati byly Menzelovi ,dostatečnou
visitkou, aby mohl státi se r. 1825 redaktorem Cottova
»Litcratltrblattu«.

K svému proslulému ča!,opisu »A1ori!.enblatt túr gebildete Staltde«
založenému r. 1807 pi-i družil Cotta r. 1820 »Litteraturblatt«, jehož
redaktorem záhy se stal pověstný »advokát z \Veissenfelsu« Adolf
:vlúllner, v tehdejši době kritického úpadku za předního kritika Ně-