20

činnost Menzelova, byť pi-edehra ta měla namnoze ráz divadla
satyrského.

Vnější rámec života Menzelova, jejž sám načrtl poněkud
nespolehlivě a mnohomluvně v samolibých »Denkwiirdigkeiten«, shoduje
se celkem s myšlenkovým jeho obsahem; pro hranice vývojových
a ideov)"ch period dají se najíti pl-ípadné mezniky biografické.
"Dlroku 1820 vystupuje Slezan W olfgang Menzel na vratislavském
gymnasiu, na bitevních polích válek za osvobození, na vysokých
školách v Jeně a v Boně jako typický student své doby, jíž buršáctví
a turnérství vtiskuje ráz. Jest to nadšený, obětavý, splašený junák
s notnou dávkou velkohubé frasovitosti a dobrodružné podnikavosti:
statný a svalnatý Germán, cvičící více tělo než ducha,který nenávidí
nesmii'-itelně Francouzli, jichž nezná: enthusiast opilý příliš mladým
a silným vínem sebevědomí národního a osobního; dlivěřivě naivní
'a optimistický hoch, oslněný velikostí doby, v níž žije. Velmi
romantický a malebný útěk dvaadvacetiletého do Švýcar, jehož živý a
barvitý popis náleží k nejsvěžejším stranám »Denkwiirdigkeiten«, jest
vážnou zkouškou pro Menzela: jsa bez soustavných vědomestí i bez
akademické hodnosti, značně kompromittován politicky a úplně
odtržen od domova. má si frasista a nadšenec hledati občanskou
existenci. Svoje nadšení tělocvičné promění velmi prakticky v
zaměstnání poskytující výživu, svoje vei-ejné zanícení vlastenecké
postaví do služeb publicistiky. Neztrácí naprosto mladického svého
sebevědomí, ba stupňuje je: novinái-ská činnost Menzelůva ve
švýcarském časopise »Europiiische Bliitter« jest vlastně jen domýšlivé
odsuzování veřejně uznaných a uctívaných veličin s patra; jeho
osobivé zasažení do velikého sporu 'osvícencli a romantikli v
Heidelberce, kde kratši dobu pobyl, zvláštním polemickým spiskem, svědčí
o dlikladné samolibosti.

Leč neimponuje jen sám sobě, nýbrž i jiným: sám mocný Cotta
ve Stuttgartě pověří tohoto mladého žurnalistu bez legitimace
akademické i literární r. 1825. redakcí »Litteraturblattu«, který jak osobou
svého nakladatele tak svým výhradním kritickým monopolem požívá
i za terroristické redakce Adolfa Miil1nera vei-ejné vážnosti. Volba
Cottova ukáže se alespořl pro první léta dosti šťastnou: Menzel
dovede upoutati rozmanitostí a rázovitostí obsahu a tvrdošijnou
jednostranností svých úsudkli, vedle nichž nestrpí takl-ka úsudku cizího,
takže čas od času vyplňuje svou kritickou a bibliografickou revui
sám. Nahromadí na rychlo množství vědomostí, velmi pestrých
a velmi povrchních; kde nemá vědomostí a vzdělání, oopom{'tže si