14 německého svoboc1<,myslného hnutí, které vždy šíi-e a šíi-e vrhalo svoje vlny po Německu. Nebylo pllvodní a nebylo promyšlené: v tom spočívaly jeho obě osudné chyby. Chtělo vniti-ní obrodu Německa, ale snažilo se dosíci jí napodobením a pi-enášením doktrin francouzských, chtělo novou součinnost lidu na Hzení státu a ríerozumělo, jsouc ovládáno učeným a uzavi-eným měšťanstvem, dosti poti-ebám Y1astniho lidu, o kterém mělo pi-edstavu jen povšechnou a matnou. Kolísalo mezi národovostí a kosmopolitismem, právem historickým a pi-irozeným, mezi radikální propagandou buršáckých sdružení a mezi advokátní a sněmovní politikou, zavíralo dtlSledně zraky pi-ed otázkami sociálními a pi-ehlíželo vzrl'tst proletariátu. Pro tuto nepromyšlenost a nedůslednost nevykonalo všeho, co slibovalo' pi-ece však nelze podceňovati některé významné výsledky tohoto svobodomyslného hnutí. Zdl'traznilo náležitě dosah politické činnosti parlamentární, pro kterou »války za osvobození« pi-edstavující si získání svobody a jednoty Německa válečně, agitačně, slavnostně, neměly smyslu; povzneslo žurnalistiku ke skutečné _ vei-ejné moci, zvlástě když ocl doby rázovitého Gorresa, který z romantického liberála proměnil se v romantického ultramontána, věnovaly se novinái-ství vynikající literární síly; uvedlo v diskussi opětně otázku státních, htoricky založených práv, jak ukazuje nejosobitěj i státoprávní akce Uhlandova ve Wurtembersku; probojovalo po právě tak nutné jako trapné episodě všeněmecké frankofobie možnost politického dorozumění se s francouzsk)'mi sousedy a bylo tak průkopníkem dorozumění kulturního mezi oběma národy; posílilo neobyčejně vrstvu občanstva a měšťanstva, stavícího se konečně v sebevědomý protiklad k šlechtě a k vysokému úi-ednictvu, favorisovanému pi-i všech hlučných slovech o lidovosti pi-ece jen ve »válkách za osvobození«. Právě těmito rysy, v nichž jsme zjistili skutečné obohacení ná-rodního obsahu politického a ideového, vytčen jest i krajní rozpor svobodomyslného hnutí a romantismu. Dtlraz kladený na činnost parlamentární byl pouhým znakem nového pojetí životního, výrazného sklonu k 1. zv. »Yita activa«, jejíž pi-ímým protikladem byla aesthetická, do sebe obrácená, vldi potlačující »vita contemplativa« romantikú. Lurnalistika, liberalismem pěstovaná ; povznešená. sti!věla se sebevědomě mimo romantický souhrn literární. mimo »prog-ressivní poesii universálni« a učila hledati kriteria literatttry naprosto jinde než v zásadách krasovědných, než ve smyslu historickém, než v oblasti fantasie. Stálé i-ešení otázek státovědeckých a pol itick~' právních oti'ásalo mystick~'m, ideologickým pojetím státu, v němž