12

ného i kulturního snažení. »Epimetheovo procitnutí«, o němž Goethe
spíše z vnějšího nucení než z vníthií nutnosti zbásnil svoj i studenou,
al1egorickou hru slavnostní, bylo pouze zdánlivé. Jakmile dohí-měla
děla u Lipska, bylo hned po velikém hnutí a světu zklamanému a
rozčarovanému zjevii)' se plně jeho rozkladné a negativní stránky.
Slavnostně pathetické masky padly a bídná, chudá, temná skutečnost se
odhalila. Svatá idea království - toť byla pouze parádní dekorace
pro starý-, zkostnatělý absolutism pruského státu, jenž dbaje svých
partikulárních zájmú pl-ihlížel zcela lhostejně k rozpadávání se
opětovně prohlašované národnostní jednoty německé ve spoustu
drobných státečkú, domněle spojovaných proti smyslným »Bundem«.
Válkami pěstěnf legitimism, vzhlížející k trúnu se zbožnou oddaností,
jakou kdysi básnicky vyjádřil Novalis, byl vítaný'm prostředkem
k upevnění reakční moci »svaté al1iance«, činné pouze perseKutivně
a prohibitivně. V nebezpečích probuzená zbožnost zmohutněvší znovu
po kritice osvícenské a po radikalismu revolučním pt-išla velmi vhod
klerikalismu a orthodoxii, které zejména chytře položily nástrahy
náboženskÝ'm blouznílkúm a katolickým mystikúm z dob romantiky.
Zvlášť rozhodně odvolaly vlády po válkách za osvobození veškerá
populární hesla lidovosti a spolčující se solidarity: v každém
soustředění lidový'ch sil hledán byl pokus revoluční, hlasatelé lic1ovosti
stiháni byli jako nebezpeční demagogové. Ani Fichte ani Arndt,
ktet-í pi'esvědčující silou svých činorodých osobností skutečně
vybojovali ve1k)' díl· vítězství, nebyli bezpečni na svých kathedrách:
vlastenecké a tělocvičné snahy studentské mládeže, která tak udatně
válčila pod prapory válek za osvobození, sti'áeny byly policejně
jako zjevy pováilivé.

V této době nejkrajnější reakce vytvoi'eno bylo osudné heslo
»klid jest první občanská povinnost«, jehož provádění v životě i v
literatui'e dalo vznik bázlívému, šosáckému, dobromyslnému a
zbabělému filistrovství. Celá soustava ri:'1zných duševních motivll vede
v této době průměrného všedního měšťáka do tichého a stinného
ústraní vlastní nerušené domácnosti, dobj'e uzavřené pí'eel dojmv
a vlivy váejnými: dilem jest znechucen a zklamán velikými sliby
a nadějemi politickými, které se nesplnily; dílem jeví naprosto
Ilhostejnost ke všemu dění státnímu; dílem strachuje se persekuce
hrozící každému hlasitému a pt-ímému projevu na všech stranách:
dílem spokojuje se skromně a bez nárokl'1 s tím, co má. V ústraní
své tiché pohodlné domácnosti, upravené v souladném a uklidněném
slohu »hiedenneieľovském«, v pí'átelských kroužcích shromažcl'ujících