12 ného i kulturního snažení. »Epimetheovo procitnutí«, o němž Goethe spíše z vnějšího nucení než z vníthií nutnosti zbásnil svoj i studenou, al1egorickou hru slavnostní, bylo pouze zdánlivé. Jakmile dohí-měla děla u Lipska, bylo hned po velikém hnutí a světu zklamanému a rozčarovanému zjevii)' se plně jeho rozkladné a negativní stránky. Slavnostně pathetické masky padly a bídná, chudá, temná skutečnost se odhalila. Svatá idea království - toť byla pouze parádní dekorace pro starý-, zkostnatělý absolutism pruského státu, jenž dbaje svých partikulárních zájmú pl-ihlížel zcela lhostejně k rozpadávání se opětovně prohlašované národnostní jednoty německé ve spoustu drobných státečkú, domněle spojovaných proti smyslným »Bundem«. Válkami pěstěnf legitimism, vzhlížející k trúnu se zbožnou oddaností, jakou kdysi básnicky vyjádřil Novalis, byl vítaný'm prostředkem k upevnění reakční moci »svaté al1iance«, činné pouze perseKutivně a prohibitivně. V nebezpečích probuzená zbožnost zmohutněvší znovu po kritice osvícenské a po radikalismu revolučním pt-išla velmi vhod klerikalismu a orthodoxii, které zejména chytře položily nástrahy náboženskÝ'm blouznílkúm a katolickým mystikúm z dob romantiky. Zvlášť rozhodně odvolaly vlády po válkách za osvobození veškerá populární hesla lidovosti a spolčující se solidarity: v každém soustředění lidový'ch sil hledán byl pokus revoluční, hlasatelé lic1ovosti stiháni byli jako nebezpeční demagogové. Ani Fichte ani Arndt, ktet-í pi'esvědčující silou svých činorodých osobností skutečně vybojovali ve1k)' díl· vítězství, nebyli bezpečni na svých kathedrách: vlastenecké a tělocvičné snahy studentské mládeže, která tak udatně válčila pod prapory válek za osvobození, sti'áeny byly policejně jako zjevy pováilivé. V této době nejkrajnější reakce vytvoi'eno bylo osudné heslo »klid jest první občanská povinnost«, jehož provádění v životě i v literatui'e dalo vznik bázlívému, šosáckému, dobromyslnému a zbabělému filistrovství. Celá soustava ri:'1zných duševních motivll vede v této době průměrného všedního měšťáka do tichého a stinného ústraní vlastní nerušené domácnosti, dobj'e uzavřené pí'eel dojmv a vlivy váejnými: dilem jest znechucen a zklamán velikými sliby a nadějemi politickými, které se nesplnily; dílem jeví naprosto Ilhostejnost ke všemu dění státnímu; dílem strachuje se persekuce hrozící každému hlasitému a pt-ímému projevu na všech stranách: dílem spokojuje se skromně a bez nárokl'1 s tím, co má. V ústraní své tiché pohodlné domácnosti, upravené v souladném a uklidněném slohu »hiedenneieľovském«, v pí'átelských kroužcích shromažcl'ujících