1- plodně užíti prvku dobového pro svoje filosofické myšlení, nýbrž že dovedl z něho pomoci svého konstruktivního myslitelského nadání vyvoditi celistv}', pevné skl<:nut)T, pi-esvědčivě stavěn)T systém. Měi-íme-li tímto méi-ítkem hodnotu vlastenecké a válečné lyriky »pěvctl za osvobození«, zjistíme snadno její nicotnou bědnost. Byli básníky jen tím, co zažili, nikoliv tím, co z velkého životního námětu vytvohli. Neobyčejně mohutná děj inná epika duněla v hukotu děl a ve rzaní koní kolem nich a oni skládali svoje hlučné deklamace bez vnitřní dynamiky na několik běžných motivú, opakujíce tatáž dutá hesla a tytéž primitivní protiklady. I padli posléze s hlukem vojenských plukú. jež jediné dovedli nadchnouti a odkázali budoucnosti pouze několik vlasteneck)ch písní, pi-ípadných pro den válečné parády. Jedinemu Kleistovi byla hrdinsky zoufalá a pohromami vydrážděná nálada válek za osvobození skutečnou inspirací dramatického rhytmu a tragické hrúzy: tento romantik, jemuž stále se sopečná pl1da sesouvala pod mdlýma nohama, uchytil se tu s ki-ečovitou energií pně, byf jen na krátkou chvíli. Úhrnná analysa ideí těchto »válek za osvobození« odhaluje neorganickou směsici myšlenkovou a shledává v ní právem příčinu jejich konečné\lO nezdaru. Války za osvobození žily ideově pi-edevším z myšlenek romantických: čistě romanticky pojaly lidovost, národovost, kult jazyka, legitimism, hluboké vědomí náboženské - a pi-i tom tvořily stál)' protiklad k romantice, nechápajíce její temné dno umělecké. Stavěly se namnoze chlubně a chvástavě v protiklad k fran-couzské revoluci a přece sdílely se o její demokratické ideály a o revolučně pojatou solidárnost všech jednotlivců v akci veřejné. Volaly všecky lidové vrstvy bez rozdílu do zbraně proti společnému nepi-íteli a za společné statky a zdúrazúovaly pi-i tom opětně suverenitu panovníkovu ve státě a to i tehdy, kdy pokořený panovník ovládal chabě stát roztříštěn)'. Obracely se k osobnosti jednoho každého jednotlivce, lichotíce mu tvrzením, že ho nevyhnutelně jest potřebí, a děsily se přece mohutně rozvité individuality, jež by mohla vzrůsti na úkor státu a následovati snad p{-íkladu nadlidského individualisty, denně proklínaného válkami osvobozovacimi, N apcleona. Modlily se rády v tísni bitevní vi-avy hlučným a pathetickým hlasem k Bohu za pomoc. ale vyhýbaly se malodušně hlubší meditaci o věcech náboženských. které právě tehdy Schleiermacher povznesl v popředí zájmu intellektuelního Německa. I vyzněly tyto války za osvobození po všech velkých nadějích mnohem bědněji než kdokoliv očekával, a to ve všech oborech veřej-