tickou a kritickou praksí; všichni se zasloužili také
jako tvůrci kritického názvosloví. Ale tyto snahy
ztrácely se a posléze úplně zmizely v životním jejich
úkole vědeckém. Též následovníci jejich zásad v době
vlastenecké romantiky, Fr. L. Čel a k o v s ký,
J. K. Chm e len s k ý, J. J. Lan g e r a J. K.
Tyl, pracovali v kritice slovesné pouze příležitostně,
a,však čistotu jejiéh kritického soudu kalily jednak
tendenční zájmy národně utilitární, jednak
konservativnost zavírající se umíněně novým proudům
uměleckým; vady tyto vystupI'lOval později střízlivý
J a k u b M a I ý, jenž posuzovatelství prováděl

takřka odbornicky. .

Nový vzduch do české kritiky literární přinesl
nedlouho před převratn)'ffi rokem 1848 prudký kritický a
polemický temperament K a r I a H a v I í č k a B
ol' o V s k é h o, jenž se přiznával zásadně sice také
k estetickému dogmatismu, ale v praksi volil častěji
stanoviska národně výchovná; sila jeho spočívala
v břitkosti rozbor'll, ve slohové názornosti a v ohnivém
vystupování pohříchu i Havlíček opustil kritiku
příliš záhy. Sou(~ll,sně přihlásilo se nové pojetí studia
literárního, metoda dějepisně genetická přihlížející
bedlivě k souvislosti světové a zjemňující vnímavost
i. chápavost; o to má zásluhu kromě zlomkovitého
a nedůsledného K a r I a S a b i n y hlavně učený
V á c I a v fl.( N e b e s k ý. Jeho činnost byla
dlouho protivahou kritického novinářství mladé
literární školy let šedesátých, vedené Jan e mNe·
rud o u a proniknuté skutečným kritickým pojetím.
Tato skupina "Májová", v níž se jako zpravodajové
literární a divadeolní kromě Nerudy osvědčili též
Vítězslav Hálek a Gustav Pfleger
M o I' a v s k ý, neměla pevných krll,sovědných zásad