umělec podává si ruku s učencem, jest stejně p I'
od u k t i v n í jako básníkovo neb dějepiscovo: kritik
zobrazuje duše, dává život postavám, křísí minulé
doby, vytváří' sám umělecká díla soudem svým,
působí na vývoj a zrychluje jej a tak splácí z
nejlepších svých sil, rozumových i mravních, povinnou
a bohatou daň kultuře národní.

Lít e I' a t u I' a. Ze statí; obsahujících kritikovu etiku,
buďtež jmenovány čtyři české, vesměs významu nevšedního:

Karel H,avlíček Borovský, Kapitola o 'kritice (1846) v
Básnických spisech K. Havlíčka vyd. u Laichtra L. Quisem,
sv. III. str. 3-18; Josef Durdík, Obrana kritiky (1874)
v knize Kritika 1874; Jan Neruda, O české kritice (1881)
v Kritických spisech J. Nerudy vyd. u Topiče L. Quisem,
sv. VII. str. 399-[.08; F. X. Šalda, Kritika pathosem a
inspirací (1905) v knize Boje o zítřek 1905 str. 185-201.

Kritik. tilerú.i. Zásady. pralae. 5.