motivovaný a nejlépe opřený může se nadíti, že se
přibliží pravdě objektivní a že nejdéle potrvá. Jen
názor zcela naivní, bohužel i nejpopulárnější, vytýká
kritikům, že se v soudech svých tak podstatně druh
od druha odlišují, a nachází v zjevu přímo zbraň proti
kritice vůbec; hájiti tohoto stanoviska může pouze ten,
kdo zapomíná, že ve vědách duchovních,
nepřipouštějících ani experimentu ani exaktního důkazu, závisí
ka~dý soud na osobnosti svého původce, a že
osobnosti vždy jsou různorodé. Leč mravní snahou po
spravedlnosti a intelektuálním úsilím o zdůvodnění
co nejplnějším kritik se vykupuje ze svého
subjektivismu, tuší a předejímá soud budoucnosti a působí
vlivně na literární vývoj.

A zde dlužno hledati k u I tur n ě umě I e c k é
p o s lán í k rit i k y. Chce daleko více než pouze
vykládati básníky, než shromažďovati materiál a
připravovati půdu pro dějepisce, než vychovávati
čtenáře a mysliti za ně. Koná toto vše, ale nespokojuje
se tím, toužíc zasáhnouti činorodě do života
literárního a kulturního. Rozborem, jenž jest zdůvodněným
odsudkem, činí kritik definitní konec odumírající a
vyžiVŠí se fázi umělecké i vzdělanostní, zároveň však
ideově i formálně připravuje dobu novou, klestí cestu
jejím básnickým mluvčím, apoštoluje ve vnímavých
duších pro myšlenky a hodnoty zítřka. Kritikové
bývají živě a vášnivě zúčastněni při literárních
revolucích a kráčívají v čele mladých škol a směrÍ! a často
klidí pouze utrpení, posměch, podceňování,
provázející vždy příval nových proudÍ! - úspěchu se
nedočkávajíce. Nejčastěji hází po nich veřejnost
pohodlnou výtkou, že konají toliko činnost bořivou
a že jsou tedy protikladem umělců tvůrčích. Ale
to jest hrubý omyl. Působení kritikovo, v němž

64