diska budoucnosti, která nebude znáti osobních
zřetelů, společenských ohledů a časových zájmů. Mravní
úsilí o spravedlnost, jež ovládá a řídí spontanní hnutí
kritikovy lásky i jeho odporu, subjektivní projevy
jeho sympatie a nesouhlasy, patří ke karakterním
předpokladům povoláni kritického; zde přemáhá,
často s velkým etickým napětím, kritik své osobní já
ve prospěch vyššího nadosobního poznání a usuzováni.
Z této bolestné opravdovosti kritikova názoru a soudu
vyvěrá vážná z o d p o věd n o s t jeho poslání: kritik
stojí celou svou bytostí za každým svým zdůvodněným
tvrzením a jest vždy odhodlán nejen je obhájiti, nýbrž
i vyvoditi z něho veškeré důsledky, nejdeť o hru neb
zábavu, o nápad neb rozmar, nýbrž o nutný výraz
prohloubeného přesvědčeni. Bylo by ovšem
prostoduchou bláhovosti žádati po kritiku, aby nikdy
v ničem neměnil svých názorů, úsudků a formulací;
znamenalo by to odsuzovati jej k myšlenkové stagnaci
a upíra ti mu právo k vývoji. Ve světě ideovém rušeno
jest vždy poznání nižší poznáním vyšším, a ten, kdo
pronáší své soudy veřejně, nesmí váhati, aby sdělil
s veřejností, dospěl-Ii na základě vážných důvodů
k názorům novým, třebas tyto se -nvříčily dřívějšímu
jeho nazírání - ale vždy předpokládáme mravní
opravdovost i vnitřní zdůvodnění takových kritických
projevů.

Vnějším výrazem karakternosti kritické jest, že
kritik posudky své podpisuje plným jménem, neboť
a n ony mno s t pokládá se obecně za pokus ukrýti
svou osobnost a zbaviti projev svůj závaznosti, sebe
pak sama odpovědnosti. Vážný kritik vítá každou
příležitost, aby se k názoru svému osobně přihlásil
a aby nesl všecky jeho důsledky stejně myšlenkové
jako mravní a společenské a proto plným jménem

6z