referenta, neb dokonce v rubrice.recensní prováděti nechutnou
a nedůstojnou politiku insertní. Casopisy po výtce beletristické
chovají se ke kritíce způsobcm různým: v době tvoření se
škol a pronikání nových proudů zpravidla spolupracují svorně
kritikové s básníky, později poměr ochládá, a místo kritického
soudu doprovázívá básně a krásnou prósu přátelsky bezbarvé
referování. Ale právě časopisy tohoto druhu měly často
významné místo v dějinách kritiky: romantický "Globe"
a protinaturalistický "Mercure de Francc" vc Francii, orgán
prvních romantiků "Athenaeum" a revue mladého
naturalismu "Freie Buhne" v Německu, oba časopisy liberálních
realistů ruských "Otečestvennyja zúpiski" a "Sovremennik"
jsou proslulými doklady. Každá vážná rcvue pěstuje také
kritiku literární, ale obyčejně zbavenou aktuální pHchuti,
vedenou spíše akademícky a dbající jakéhosi odstupu; hlubší
karakteristiky spisovatelů a důkladnější rozbor teorií
kritických se hodí tam nejlépe. Pokusy o vytvoření velikých
kritických orgánú, které by podávaly soustavnč rozbor
prodl1kce celé a ncobmezovaly se na jedinou skupinu
kritickou, opakovaly se opětovně, alc zdařily sc dokonale jen
v oboru písemnictví vědeckého; z nich uvedeny buďte alespoú
londýnské "Athenaeum", berlínské "Das literarische Echo"
a nellpolská "Critica".