prokázal, že jest mistrem obého druhu umění
kritického: viděl svět umění vždy bohatěji než umělci
sami a vkládal do děl básnických, výtvarných a
hudebních tajemství, o nichž se jejich tvůrcům
namnoze ani nesnilo.

Lit e r a t u I' a. Kromě pHslušných kapitol v
Karáskových "Chimerických výpravách", jež samy jsou výmluvnou
apologií kritického ímpressionismu (o Francovi a Lemai1rovi) ,
v Rodových Mravních názorech (o Renanovi a Lemaitrovi)
a v Bourgctových Studiích ze současné psychologie (o
Renanovi): Jar. Vrchlický, Diletantism v nové literatur'e
(v Nových studiích a podobiznách, Praha 1897); Lemaitre,
Les Contemporains (hl. 1. svazek o Renanovi a Brunetierovi
a 3. sv. o Bourgetovi). O Renanovi: V. Kalina, Haclostný
skeptik v "Osvčtě" 1893; G. Paris, Penseur" et poHes, Paříž
1896; E. Platzhoff Lejeune, E. Renan, Lipsko 1900. °
Lemaitrovi: Edv. Przewóski, J. Lemaitre, Kritik
impressionista, přel. J. J. Sinica v Lit. listech,," 1889 a F. X. Šalda
ve "Vol. Směrech" 1907, str. 273. O A. Francovi: R. le Brun,
A. France, Paříž 190r.; Jiří Brandes, G. France, Berlín 1906.
O Arnoldu a W. Paterovi: Saintsburyho History of Criticism,
sv. III. 515--536, 544-551; Leon Kellner, Die englische
Literatur im Zeitalter der Konigin Viktoria, Lipsko 1909,
376-384, 511-517: o Arnoldovi Saintsburyho monografii,
Londýn 1897, o Patcrovi monografii Bensonovu, Londýn
1906; o Wildovi W. Hamilton, The Aesthetie Movement
in England, Londýn 1882 a Heclv. Lachmann, O. Wilde,
Berlín 1905.

45