pro oprávněnost různých stanovisek myglenkových
i mravnich ochromil vůli k rozhodnému tvrzení a
k jednoznačnému přisvědčení neh odmltnuti. Takto
impressionism v kritice jest průvodním zjevem
širšího kulturnlho proudu, zvaného d i let a n t i
sm e m, jenž za vůdcovství Renanova v poslední čtvrti
XIX. věku ovládal mnohé vzdělanee francouzské.
D i let a n t i s m j e s t s c hop n o s t obr a z·
n o s t i v ž I vat. i s e p o s tup n ě s esy
mpatÍi a s plným pochopenlm v
rozu m o v ý, cit o v Ý a mra v niž i v o t r ů
zn Ý c h k u 1 tur, dob a n á rod ů, ale jen
d o č a sně a t a k, ž e ž á d n é z t ě c h t o
for e mne odd á vám e s e v Ý ] u č n ě; II tál é
t o t o o b měň o v á n I s v é h o byt í pod n
ikáme z rozkošnické touhy žíti vedle
sebe a za sehou několikeronásohným
ž i v o t e mj a v š a k z á r o v e ň z h o I e s t n é h o
p o zná n I, žen e I z e p o s t i h n o u tip I n o s ti
s k u teč n o s t i jed i n o u for m u I i.
Diletantismem vyvrcholilo několik duchovních proudů XIX.
století: důsledný historism, jenž z naukové potřehy
snažil se por5zuměti různým kulturám a vyložiti je
z nich samých; těkavý eklekticism, který, nemaje
pevné podstaty vlastní, skládal si názor ze zlomků
vyhraných soustav cizích; romantický exotism,
prchající z přítomnosti do místní a časové dálky a hledajlcí
tam zapomenuti. V jádře však diletantism a s ním
kritický impressionism temení z holestné hrůzy
agnosticismu, již Renan uměl ukrývati úsměvnou maskou
resignace: nemohu-Ii silou své osohnosti a prostředky,
jež mně poskytuje má doba, dobrati se pevné jistoty
a rozhodné pravdy, co mně zbývá, než tázati se, jak
pravdu tu hledali přede mnou duchové a věkové jinl,

39