hledaje se v ní, se tam opravdu nalezl; baví tedy
konec konců čtenáře jen o sobě, svých sklonech
a zájmech, a velmi často jest spisovatel kritiku
impressionistovi pouhou záminkou.

V tomto pojetí jest umělecké dilo stejně
předmětem estetické rozkoše jako krásná žena, půvabná
končina, vybraný předmět průmyslu; někteří
impressionisté cestují za náladami a dojmy po krajinách
a museích, jiní honí je v knihovnách; oni vypravují
o nich ve formě novely neb cestopisného feuiIIetonu,
tito vyjadřují je v literárních statích. Kritický
impressionism nesporně obohatil studium poesie.
Žádá si po svých vyznavačích jemné vnímavpsti
smyslové, důkladného vzdělání a vytříbeného vkusu.
Vylučuje ze svých řad povahy nesnášenlivé,
pedantické a d"oktrinářské a vábí k sobě ty, kdož dovedou
se oddati různým formám minulosti a zároveň osvojiti
si složitou rozmanitost současného umění; jest takto
školou všestrannosti a shovívavosti. Nevnímá jen,
ale též umělecky tvoří; nehonosíť se jeho pěstitelé
neprávem, že se často jejich výtvory vyrovnávají
plodům, o nichž mluví, ano že je časem převyšuji.
Z touhy vysloviti co nejpečlivčji plnost a odstíněnost
svého dojmu, věnují pozornost výrazu do
nejjemnějších polotónů; snažíce se vzbuditi sensaci pokud
možno bohatou, píší barvitě, názorně, nabádavě.

To činil ve Francii přes všecky své vědecké nároky
jeden z praotců kritického impressionismu
SainteBeuve a vedle něho oslňující kouzelník vybroušeného
slohu, dojmový psycholog divadla Pavel de Saint
Victor; v tom dosáhli mistrovství žáci Renanovi
Anatol France a Julius Lemaitre; v tom spočívá sláva
obou důsledných apoštolů čistého uměleckého dojeti
v Anglii, Waltera Patera a Oskara Wilda; to zaručuje

37