Kritika impressionistická.

Všecky doposud probrané druhy kritiky shodují se
v tom, že usilují o soudy pokud možno obecné a
opírají je o postup naukový, který zaručuje jejich
úsudkům spolehlivost a objektivnost. Kritika snaží
se tu býti vědou, jež subjektivnost dojmu
pozorovatelova překonává zdůvodněným soudem o hodnotě
'slovesného díla. Na opačné stanovisko staví se kritik
impressionista. N ech cep r o náš e t i s o u d ů,
n Ý b r ž jen I í čit i s véd o j my; nes tar á
s e oje j i c h p I a t n o s t o b jek t i vnl, n
ýb r ž lpí ú z k o s t I i věn a jej i c h jed
ine č n o s ti; n e m í ní s e ú č a s tni tip r á c e
n a u k o v é, n Ý b r ž t o u ž í být i umě I c e m,
i a kým j e s t i b á sní k, oje h o ž díl e
m I u v 1. Neuznává ani obecných zákonů dění
literárního ať estetických či historických, ani možnosti
pevné soustavy při rozboru knih; odmítá klasifikaci
děl i oprávněnost pronášeti soudy hodnotící;
pochybuje jak o pravidlech při tvoření tak o velkých
typech a vzorech ve vývoji. Kritika impressionistu
proniká důsledná nedůvěra netoliko v poznání
vlastní, ale přímo v možnost poznání vůbec: není
vš~obecných pravd, k nimž by bylo lze dospěti a
na nichž by se mohlo shodnouti více jednotlivců,
jsou pouze názory osobní dle individuálního založení

35