takty, vykládá dílo ze života spisovatelova a jeho
doby, a jež se ráda chápe postupu srovnávacího;
již zde zdůrazňuje jakožto podstatu literární historie
životopisy velkých mužů, u nichž vše jest důležité
a symbolické; již zde jest mistrem velkorysé
podobizny:..-RiLJ;.DDLJ:arlyle nadobro zamítá stanovisko
ryze estetické, nemaje cItu pró hodnótyrytíiúil:íSIóIíli,
néP'riiňiK:lJeaúi k podstatě dramatu ani ke kouzlu
lyriky; literatura jest mu méně dílem obraznosti než
funkcí světového názoru; nevyhovuje-li spisovatel
Carlylovi zásadami náboženskými a mravními,
Carlyle jej bez výhrady zamítá, kdežto básníky, s nimiž
se názorově shoduje, nadšeně chválí a horlivě
doporoučí; i pronáší dramatickým a prorockým svým
způsobem spíše soud~ceně osobností než o ceně děl,
Sotva kdo však mčl tak vysoké mínění o vznešeném
poslání spisovatelově a literatury jako právč Carlyle;
vyložil je v proslulých svých přednáškách "Hrdinové
a ctění hrdin v dějinách" (1841, překl. Fr. Vahalíka
1894), kde staví hrdinu básníka a spisovatele na roveň
proroku, knězi a králi; kdežto však každé době není
přáno býti vedenu knězem a prorokem, vrací se
hrdina básník a hrdina spisovate\ ve všech časech.
Básníku a v moderní ochuzené době i jeho zástupci
spisovateli dána hloubka a síla vidění, jež umožňuje
jim intuičně postřehovati a vykládati božskou ideu,
jejímž symbolem a projevem jest viditelný svět;
básnjk a spisovatel jsou inspirovaní učitelé lidstva,
vykonávající vůli boží a vedoucí v době nevěry
človččenstvo zpět k pravé skutečnosti; v dobách
hrdinských jsou dovršiteli věku, v epochách
malodu~ných jejich zkratkami a při tom přece vždy
upřímnější než doba sama. Typem básníka byli
Carlylovi Dante a Shakespeare, typem spisovatele

Jl