mravní hytost č10věkovu na práh božství (evangelia)
stavěl nejvýše; ale vždy doplňoval tuto klasifikaci
společenskou a mravní uměleckým tříděním dle
způsobu, jak význačný charakter v nich projeven.
Brunetiere přisuzoval klasifikaci v kritice místo
důležitější než genetickéml]. výkladu a založil hodnocení
a třidění soustavně na normách obsahových. Jeho
jednostrannému racionalismu byla hojnost ideí
sepiatých v jednotný názor světový zárukou velikosti díla,
a kritik měl seřazovati knihy a spisovatele dle
stupnice mravních i společenských názorů, z á k I a
dní chi d e í, jež básníkovými ústy projevuje jeho
národ a jeho společnost. Takto zhošťuje se
formalismu estetického, kladl hlavní váhu na obsah, takto
v příkré protivě k literárnímu individualismu
podřizoval jednotlivcovu osobnost všeobecnosti a zájmům
sociálního cítění i vzájemnosti; zásady své v
obdivuhodném tradicionalismu dovršil pak požadavkem
národní jednotnosti literatury. Brunetiere, jenž
zastával celou osobností názor, že písemnictví jest
stvořeno spíše pro myšlenku a čin než pro cit tl snění,
stanul takto na samém pomezí k rit i k y mor
aI i s t i c k é, k t e r á s love s n á díl a hod not í
ne podle jejich tvarové krásy neh
s p o leč e n s k é pří z nač n o s t i, n Ý b r ž p ř
edevšim dle jejich mravního obsahu
a dle prospěšnosti jejich sociálního
p ů s o b e n í, vesměs to dle zřetelů, ležících stranou
oblasti umělecké.

Kritika moralistní zabírá pole velmi rozlehlé.
Řadíváme k ní i onen způsob kritického rozboru, který si
v literárním díle všímá jeho mravní a náboženské
náplně a tím doplňuje obraz světa auktorova, aniž
by sám sledoval jakékoliv cíle mravoučné. Vylučo-