Pokusy o klasifikaci v kritice.

Kritika moralistní a náboženská.

Kult tradice a zřetele národní.

Kritický soud o literárnim dne neobsahuje zpravidla
pouhé oceněni či hodnoceni, nýbrž zároveň jakési
srovnáni a utřiděni. I průměrný čtenář měři často
knihu spisy podobnými a vytýká, čím se spisovatel
liši 00 auktorů obecně uznaných za vzorné. Vycházi-li
divák z představeni dějinné truchlohry se slovy:

"Dnešní kus se ani z daleka nevyrovná
tragediShakespearově, kterou jsem nedávno viděl", neb
vzdychne-Ii čtenářka nad českými verši milostnými:
.,Lyriky tak vášnivé jsem nenašla leda v mladických
knihách Vrchlického", - jest tu neuvědomělý
počátek kritické klasifikace a hodnocení na ní
založeného. Podobně soudivala stará kritika, měHc hodnotu
posuzovanych spisovatelů dle toho, jak se přiblížili
auktorům pokládaným za klasické, t. j. vyvýšeným
dle obecného úsudku nad ostatni (Homerovi, Sofoklovi,
Vergilovi; Shakespearu, Miltonovi, Goethovi).

Kritika estetická hledala pro třiděni normy určitějši
a to hlavně nor m y r y z e for m á I n í;
vyšetřovala, pokud literární výtvory hoví jejím pravidlům
o komposici a slohu a třidila je posléze dle pořadí
slovesných druhů: lyriku reflexivní stavěla nad lyriku
náladovou, epos kladla nad básnictví lyrické a
tragedii přisuzovala místo nejvyšší. Obsahové stránky

I6