až k nečinnosti, nervosní hravost a nestálost
nedopustily, aby mnohé geniální podněty vyzrály v čin.
V mladosti soustředil své intuitivní poznání na
studium myšlení a umění řeckého, jak svědčí soubor
"Prosaische Jugendschriften" (z let 1794-1798, vyd.
1882); pak založil indickou filologii dílem "Ůber die
Sprache und Weisheit der Inder" (1808); tu i onde
prokázal se geniálním psychologem duše národní.
Též jeho hlavní soustavné dílo "Geschichte der alten
und neueren Literatur" (ve Vídni 1815) vzniklo
z přednášek: s vysokých hledisek přehlíží tu Bedřich
Schlegel duševní vývoj národů, energicky kreslí
pozadí, jasně a přehledně seskupuje dle dob i generací
a duchaplně provádí protiklad klasicismu a
romantiky. Již v tomto díle, jakož i ve všem veřejném
snažení mužných let Bedřich Schlegel hlásá
náboženské a politické zásady evropské reakce.

Od dob bratří Schlegelů německý literární dějepis
rozvíjel se nejen bohatě i přesně organicky. Ji ř í
B o h umí r G e r v i n u s (1805-1871), mistr v
roz,:ržení látky i karakteristice, dal mu za 30. a 40. let
první ucelené dílo pragmatické, nesené přísným
soudem politického doktrináře; H e ř man H e t tne r
(1821-1882), muž jemného uměleckého vkusu a
virtuos malby dobové, sloučil jej v "Dějinách
literatury XVIII. století" v 50. až 70. letech se srovnávací
historií kulturní. Nové dráhy razil pak V i I é m
S che r e r (1841-1886), odborník ve filologii, ale
při tom stejně šťastný v moderní kritice jako v
dějinách literárních. Scherer byl rozhodný vyznavač
novodobého positivismu a rád přenášel přírodovědecké
metody do nauk duchovních; moderní kultura
velkoměstská a pruský imperialismus byly mu duševním
domovem, zároveň však pokládal Goetha za úhelny

I3