výmarské; dějepisné vzdělání pojilo se u nich s
hlubokými filologickými znalostmi; vášnivá láska k řecké
antice postupně u lúch byla zaměněna kultem
křesťanského středověku a staré německé vzdělanosti
národní; v mladistvých bojích proti literární
prostřednosti a střízlivému osvícenství i v úsilí o
pozdvižení kritické úrovně v Německu postupovali
svorně, o čemž svědčí společné dílo
"Charakteristiken und Kritiken" (1801). Povahou byli však zcela
rozdílni. Starší A u g u s t V i I é m S chl e gel
(1767-1845) byl rozumově jasná, až k. pedantství
střízlivá a chladná bytost; vtipem, duchaplností a
vkusem nahrazoval vnitřní oheň a uhlazenou
formálností nedostatek tvůrčí sily; jako tlumočník, profesor,
organisátor byl z nejskvělejších lidi své doby, jako
básník selhával téměř vždy. Výborná výzbroj
filologická, skvělé umění překladatelské a přesné pojetí
historické umožňovaly mu proniknouti každý
slovesný zjev, zachytiti jej mistrovskou podobiznou
a zařaditi do souvislosti dobové; zvláštní důraz kladl
na to, aby literární dějepisce dal dílu takřka vznikati
před očima čtenářovýma. Tyto přednosti vystupují
v jeho třech soustavných dílech vzniku
přednáškového: "V orlesungen uber schone Literatur und Kunst"
(konané v Berlíně 1801-1804, vyd. 1884),
"Vorlesungen uber dramatische Kunst und Literatur"
(v Heidelberce 1809-1811) a "Vorlesungen uber
Theorie und Geschichte der bildénden Kunste" (v
Berlíně 1827); tyto knihy, přihlížející jen k vrcholům
umění a poesie, jsou vedle přebásněni Shakespeara
hlavními díly A. W. Schlegela Mladši B e dři e h
Schlegel (1772-1824) vynikal nad bratra
vášnivou smyslností, hrou fantasie a hloubkou pojetí,
ale rozkošnická trpnost vůle, stupňovaná mnohdy

I2