když var a vir opadl, a když rušné dění se proměnilo v; klidné dějiny. jl( Literární dějepis v pravém slova smyslu vzniká na rozhraní XVIII. a XIX. věku plným využitím_ historických zásad pragmatických, které vztyčili Montesquieu a Herder a prohloubili Goethe, paní ze Staělů a Vilém Humboldt. Základními podmínkami nového pojetí literatury jsou dvě zásady: veškeré dějiny jsou dějinami vývoje; každé slovesné dílo jest výtvorem zvláštních vlastností svého národa a své doby i může býti vykládáno pouze z této povahy. Tím vzala za své jak nadvláda pevných pravidel, tak panství absolutního ideálu doby klasické, a zřetel obrácen k mnohosti typů daných různostmi národů a dob; literární dějepisec a kritik snažil se ponořiti do zvláštní povahy auktorovy a jeho prostředí časového i místního a hledal vznik každého díla v těchto podmínkách. Současně mohutněla schopnost chápati cizí literatury v jejich svéráznosti a sledovati jejich vzájemné vztahy; zde má kořeny moderní umění překladatelské a interpretační, které si osvojuje všecky výrazové zvláštnosti tlumočeného spisovatele; zde hledati též vznik vznešeného Goethova požadavku I i t e r a tur y s vět o v é, která by lidstvo kulturně a mravně jednotila. Hnutí toto obrátilo se útočně proti francouzskému klasicismu a novodobému osvícenství; se zálibou Se zabývalo středověkem, přijímajlc namnoze jeho hodnoty náboženské a tak tvořilo nový ideál umělecký a kulturní, r o man t i s m u s. Vůdčími duchy byli tu bratři A u g u s t V i I é m a B e dři c h S chl e g lov é, kteří slučovali kriticky dar soudu se vzácnou schopnosti literárně dějepisnou. Bratří Schleglové filosoficky vyšli z idealismu pokantovského a literárně z klasické školy II