a hodnotě básníkova díla neb jeho osobnosti, či
konečně směru, jehož jest nositelem. Lit e I' á I' n i
h i s t o I' i k i k I' i t i k k o na j 1 čin n o s t d v o
jnás o b n o u, v y k I á d a j i a s o udí, a I e
kde ž t o o ne n v i d 1 těž i s k o s v é č i
nn o s t i v gen e t i c k é m v Ý k I a d u, jde
tom u t o h I a vně o s o u d a jeh o z d
ůvodnění.

V devadesátých letech byl u nás Vítězslav Hálek
velmi častým předmětem rozboru; Leandr Čech
IJaroslav Vlček na jedné, J. S. Machar na druhé straně
zúčastnili se tu diskuse, přispěvši k zcela novému
ocenění vůdce školy Májové. L. Čech a J. Vlček dílo
Hálkovo vykládali z dobových ideí, z literárnich vlivů,
z hledisek formálního vývoje české poesie, J. S. Machar
je soudil. Předmět, přístupný materiál, ano i názorové
předpoklady byly zde i onde stejné, jen metoda byla
jiná.

Bylo hy však zhola nesprávno, vyvozovalo-li by se
odtud, že do litcrární historie soud vůbec nepatří,
a že možno psáti dčjiny slovesných ideí a forem
úplně bez schopnosti ,hodnotícího soudu. S omylem
tím se potkáváme velmi zhusta, a zvláště u nás nejsou
vzácností případy, kdy dějepisec literatury se přímo
vychloubá tím, ,le. vyloučil ze svtLq.Q..J!,Qd~l!ik.~~!,-gliv
!mlnotlcl s~c!L..JL1!L_LJLenkr-á1e..:-..ide-E-2_lit~r!!-tUI:lL
současnou a živou....Q.. níž vlastního výkladu gen~:
~EQ.dati nelzo; 115 chú (fo by se tu-dělá pochylllá
ctn'oši. Literární historik pronáší hodnotící soud,
jakmile zjišťuje, zda dílo básníkovo jest jednotným
organismem, vyrůstajícím nutně z osobnosti
tvůrcovy; vytkne-li v díle neshody, urči-li výtvor za pouhý
mechanism, měří-li rozpor mezi záměrem a
provedením, koná další, hyť neuvědomělou část úkonu
soud
9