chovu básnickému slohu, ani k jeho myšlenkovému
světu, takže tvorba Máchova rozpadávala se v třišt
cizích motivů. Teprve, když byl Mácha prostudován
v básnické i ideové své individuálnosti, jakož i v umě·
leckém a ideovém svém rozvoji, zjištěna jeho velikost
a správně postiženo, jaké misto v jeho růstu má
dočasná, byť silná přiklona k Byronovi.

Studiem vlivů a závislosti slovesné napomáhá se
řešení otázky po básnické původnosti, jež bývá někdy
pokládána za kriterium hodnoty slovesného dila.
Zde třeba opatrnosti velmi rozvážné. Zjistiti a
odhaliti bezectný plagiát náleži arciť k důležitým,
třebaže dosti primitivnim úkolům kritikovýmj vyšší
a těžši povinnosti jest odlišiti epigony a napodobitele
od s~utečných duchů svérázných; nejnesnadnějši však
jest zjistiti tvůrči umělecký čin, byla-li převzata
látka: zachována-li tradični forma, ano, přimkl-li se
spisovatel k staršimu slovesnému dilu a to vědomě.
Shakespeare, Racine, n.Ioliěre jsou slavnými doklady,
že genia naprosto nedělá látková vynalézavost, kterou
ostatně některá obdobi literárniho vývoje výslovně
zamitalaj klasická obdobi zpravidla jevi nechut k
vytvářeni nových forem, ba lpěji úzkostlivě na
tradiq,nich druzich; velmi zhusta spisovatelé ven a ven
originálni, kteří ve formě iv látce žili ze svého
a vzpirali se veškeré tradici, připravili se timto
radikalismem o možnost vytvořiti dila skutečně
mistrovská: - právě to v čem laik a průměrný čtenář vi dává
záruku původnosti a tím snad i literárni velikosti,
závisi zcela od dobové konvence. Proto originalita,
jež jest dobrou pomůckou při hodnoceni, nesmi se
naprosto považovati za sudidlo jediné.

Brunetiěrovu požadavku, aby miato zevnich pod·
minek vývoje literárniho byly vyšetřovány podminky

7°