rostlinné - vznikají, nabývají klasické dokonalosti,"
hynou a rozkládají se za působení různých činitelů,
z nichž osobnost spisovatelova jest nejzávažnější.
V důsledku toho Brunetiere žádá po literárním
dějepisci, aby ve svém výkladu sledoval pozorně tento
rozvoj genrů, které dlužno uvésti na několik druhů
základních, případně, aby na vývoji těchto genrů
založil svou osnovu; kritik pak má si vždy
povšimnouti, v čem spisovatel rozebíraný formu danou
tradicí obměnil. Takto stávají se literární dějepisec
i kritik spolupracovníky empirické a evoluční poetiky.
Zde, ač poněkud jednostranně, vytčen velmi plodný
prvek kritického zkoumání, prohlubující a věcně
opírající rozbor básnického slohu a výrazu. Vymezíme
dojista přesněji t;vůrčí čin každého z našich baladiků,
opřeme-li svůj výklad o znalost vývoje české ballady
vůbec od Hněvkovského po Jungmanna a
Čelakovského, od Erbena k Nerudovi, Quisovi, od Vrchlického
k Macharovi a Sovovi, ale, nezapomeňme, že
nejedná se tak o to, co druh tento má v celém svém
rozvoji společného, nýbrž hlavně o to, co každý
z yěstitelů mu dal ze své osobitosti.

;.("Není v literatuře problému choulostivějšího než
'otázka vlivů, vzorů a původnosti, a přece právě zde
bývá souzeno nejukvapeněji, zvláště od začátečníků
v literární historii. Omylem hledává se tu východisko
slovesného studia; teprve, známe-li co nejdůkladn~i
~ytnost básníkovu~ a jeho dUševní vývoj, ~
~m poznánU~Ě.?.~~?rů.~!..~Il~il~i~~nci, ohlasů a. vhvů
J;~itek a neohroZÍ. našeho. souduzhou'Driym
atomis
mem. U-iiá1if nrpř;-spiávněmu·piTcnopení Máchy
dlouho stál v cestě názor, že Mácha jest epigonem
Byronovým, názor to založený hlavně na rozboru
jeho motivův epických a nepřihlížející hrubě k Má-