'řešení problému, jak Jaroslav Vrehlický určoval směr
lIvým napodobitelům a epigonům, pokud sám závisel
na zásadách školy "Májové", v čem hyl následovníkem
cizích mistrů, Huga, Leconta de Lisle, Carducciho,
jákým způsobem reagovalo pokolení devadesátých let
proti směru a formální povaze jeho poesie - toť
samy ústřední otázky vývojesloví našeho moderního,
básnictví. Ale šetření takové nabývá skutečné
hodnoty pouze, provádí-li se s metodickou přesností
a co nejpodrobněji; všeobecné obdoby, zběžná
srovnání, přibližné Earalely ceny oem1Út.J Vliv zas aha
pfertevším oblast -;; y šle n k o v o Uj kPitik pokusi
se rozebrati ideový svět auktora posuzovaného a
vyšetřiti jeho virtuální zdroje, nesmí však zapomenouti
že hlavním cílem jeho zůstává,', zjistiti to, co,
spisovatel má vlastního, svéráznéh~" a' ~'Čem obohatil
mýši~~kovfp'ok-ia(r·sv{do})'y-'a svéiíonároda., VelnÍ~
zhusta přejímá aůkior od předchůdce n li m ě t, lát k lit'
mot i v; vyzbrojen poznatky t. zv. látkoslovnéhó
studia srovnávacího, kritik zkoumá tuto závislost,
chtěje zjistiti, co přidal spisovatel z pokladu svých
zkušeností životních i uměleckých, kde motiv obmě~
pil a přetvořil, proč vtiskl láMe osobnostní spár a
hlavně, proč se rozhodl právě pro tento námět či
motiv.

Brunetiěrel zdůrazňoval s velkou. rozhodností třeti
stránku vlivuplného působení díla na dílo, spisovatele
na spisovatele, stránku to, již možno označiti jakožto
for m á I n í. Správně dovozoval, ač s pochybeným
zdůvodněním evolučně biologickým, že nositeli
vývoje literárního jsou určité druhy, genry
s love s n é, které přejímá pokolení od pokolení,
umělec od umělce, literatura od litera~~ry. Genry
ty - dle Bl'unetiěra nejinak než druhy ·zviřecí ueb

68