rárni Ferdinand Brunetiere; německý filosof a historik
myšlenkového vývoje evropského Vilém Dilthey
vyjádřil nejpřesněji zásady této psychologie básnické;
myšlenky obou samostatně pojal a plohloubil vlašský
krasovědec Benedikt Croce - neni dojista náhodou,
že se těchto tří myslitelů zhusta dovolává idealism
současný.

Pozorujeme-li vývoj literárni tak, že pI'ihližime
předevšim k jeho vnitřni zákonnosti, neujde nám
velmi těsná přičinná spojitost děl
s love s n Ý c h; moc něj i než p o měr y
s o c i á I n i, k u I tur n i a p o I i ti c k é P
ůs o b i n a k n i h u o pět k n i h a, a s p i s
0vatel jest zavázán jinému
spisovat e I i mno h e m v i cen e ž s v é m u pro';
s tře d i, . s véd obě, s v é m u pIe m e n il;
na tomto poznatku tak samozřejmém a přece často
podceňovaném z!lkládá se sám princip všeho
vývojeslovi literárniho. Taine naznačil tuto zásadu
teoreticky, byť zběžně, mluvě o t. zv. momentu jako
třetim součiniteli společenského děni a ukázal též, že
tento vliv knihy na knihu, spisovatele na spisovatele
se jevi nejen nápodobou a kopii, nýbrž i přímou
reakcí, vyvěrající ze -snahy po naprostém odlišení;
avš1"k v praksi Taine takměř nedbal těchto zřetelův.

"Vliv takový možno zjišťovati mezi příslušníky téže
doby, nejsilněji v působení učitelově na slovesné žáky;
stejně důležito jest povšimnouti si, ~" ... s.Ei~Qyatelé
a díla generaM jedné zasáhli dQ "ýV9j8
lipiliQlllltelů.a děl"~ následujícího, při čemž namnoze
proniká zákon reakce; sem patří však též vliv literatury
na lit~rat.!!!:~~a tak přihlaš~re--se'-mrs-tolit-erá~nih~'
llěJepIšu l\.árodně ohraničeného metoda literatury
srovnávacíJ! Dějiny naší poesie nemohou se vyhnouti