I odpovídá sociologická kritika soustavně k těmto zásadním otázkám: Je-li dána určitá literatura, jaký jest stav, jenž ji způsobuje? Které podmínky plemene, prostředí a doby jsou nejschopnější způsobiti tento duševní stav? Ale v kritické praksi slovesné není zpravidla určitá národní literatura dána; toť abstrakce, k níž dlužno dospěti cestou induktivni. Pře~ dem třeba rozebrati konkretní dílo auktorovo, vyšet11hkarUKtery' jcho' osob;j:iÓvširiirióúli'sl ''kom po~' sICi'.~,.síill,1-i.-~,«?,P'!~~~~výiriáčIlerYsY; 'Idei-ýen' 'jilme došli touto analysou, 'iiiá"Ky·zTSKa.-ňYfiii--z- lJsnmrtch JěTsIJišovatelovych i studiem jeho života a názorů; jak patrno, musí kritik sociologický sáhnouti k pomůckám rozboru estetického, nepohrdaje ani prostředky, které poskytuje kritika životopisná, a uceluje obraz konečně údaji, jichž dospěje šetřením filosofickým o myšlenkovém světě studovaného spisovatele. Od jednotlivce postoupí pak k jeho škole či skupině uzavřené časově a místně; součtem rozborů takových škol a skupin současných nabude představy o literatuře jedné doby a tu uvádí v souvislost s ostatními jevy soudobé civilisace. Srovnávaje literaturu různých dob u téhož národa doch~zí k obrazu literatury národní, ale ten jest mu spíše jen pomůckou, aby rozpoznal národní duši. Vždy a stále jeví se mu jak jednotlivé dilo slovesné tak i jednotlivý jeho tvůrce toliko ukazatelem jevů hromadných a společenských; i ocitá se sociologický kritik ještě v přikřejším protikladu ke kritiku krasovědnému než kritik životopisný. Nejenom v této věci. Kritik sociologický chce postupovati popisně li míní, že se vyh)'bá soudům ,estetickým vůbec: nehle~l\"anestu· dt!i~ .. 4.ě1 !j~ž~