vystupňováním tendencí ukrytých v plemenném,
národním, třídním zástupu - porozuměti velkému muži
značí tedy tolik, jako vystihnouti veškeré hybné síly,
ovládající příslušný organism společenský.
Kolektivism byl doplňován v tomto období přírodovědeckým
názorem na společenské dění. Zprvu voleny z
přírodních věd pouze poučné a názorné obdoby pro výklad
historických jevů, později však přímo zaměněna
metoda historická za metodu přírodopisnou, a nauka
o společnosti pokládána za jakési odvětví biologie,
jednající o nejvyšším živočichu-člověku, o jeho
druzích a třídách, o fysiologických změnách a
zákonnosti jeho vývoje. Tímto postupem t. zv. organické
sociologie otupen byl smysl pro to, co na
individujest jedinečné, a naopak upřílišováno při jeho výkladu
vše, co zdálo se znakem druhovým, nehledíc ani
k tomu, že nadobro byl zneuznáván podstatný rozdíl
mezi říší přírodní a duchovní.

Silnou oporou těchto názorů mechanicko-evolučních
bylo hluboké přesvědčení o důsledné zákonnosti
veškerého historického vývoje, z nejdůležitějších to
zásad novověké vědy vůbec. Každá vzdělanost, nebo
každá společnost národní - toť skupina, jejíž části
vázány jsou zákonem vzájemné souvislost,i; vnikne-li
nový prvek do civilisace neb společnosti, mění se
tyto části, ať slují filosofií či náboženstvím,
literaturou či uměním, politikou či mravností; historické
dění v každém národě a v každé době jest účinkem
trvalé síly společné lidem, jedné země, jednoho
plemene, jednoho století, která stále mění své dílo, měníc
okolnosti, v nichž působí.

V osobě svého zakladatele Hipolyta Taina
pokllsila se positivistická věda společenská proniknouti až
k této úkladní, prvotní. vůdčí vzpružině pohybu

.5I