tím obraz, jejž o něm vykreslí kritik životopisný, bude
úplnější a sytější. Nezáleží ovšem toliko na hojnosti
dokumentární látky, nýbrž i na jejím
kritickémzvládnutí. Jako ve vědách historických vůbec, dlužno
materiál prozkoumati dle věrohodnosti, vyšetřiti pamět,
spolehlivost, nestrannost svědků; odlišiti všude
životní pravdu od básnické fikce, která obměňovala údaje
a motivy dle umělecké potřeby; zvláště pak
neztotožňovati nikde osobnosti básníkovy s jeho postavami
a rovněž rozlišovati tyto figury od modelů, kterým
v životě poetově často připadl významný úkol.
V těchto směrech životopisná kritika mnoho hřešila.
S psychologií, která zvědavě slídí a obratně shledává,
jdiž ruku v ruce psychologie, iež obezřetně liší a
zdrženlivě vykládá - jinak by se životopisná kritika
snadno zvrhla v romanesknost, ano v klepaření. Není
básníka, jemuž by vlastní život neposkytoval hlavní
látky pro tvoření, ale tato látka nachází se v
hotovém díle zcela přetavena. Památným mementem
zůstane tu vždy velký zjev Goethův. Básník a mudřec
výmarský patři jednak sám k zakladatelům a vZOrům
kritiky životopisné, jednak označoval výslovně své
dílo jakožto velkou zpověď i jakožto ohlas vlastních
životních zkušeností a tím poukázal k oprávněnosti,
ba nutnosti životopisné kritiky. Leč týž Goethe
prohlásil varovně: "Ničeho není v mém dHe, čeho bych
nebyl prožil, ale ničeho není v něm tak, jak jsem to
prožil;" stejně významně dal své autobiografii
podružný název: B á s e ň a p r a v d a.

Ve vývoji kritiky má metoda životopisná zvl~tě
čestné místo proto, že přivedla k nebývalé
dokonalosti umě n í k rit i c k é pod o b i z n y, které
dnes právem se pokládá za měřítko vlohy kritické.
Od doby Sainte-Beuvovy, jež nespadá náhodou