uměleckého díla, naopak svádějí jednak k mírnému
relativismu, jednak dokonce k požitkářskému
indiferentismu: pochopíme-li každé dilo jakožto historicky
podmíněný projev osobnosti, promineme mu vše, co
by se našemu estetickému soudu mohlo jeviti vadou
neb omylem, smíříme se s ním, zbavíme se slovem
možnosti vysloviti se přesně o jeho hodnotě.

Životopisný kritik míní namalovati podobiznu
auktora, jehož dílo vykládá a počíná siproto namnoze jako
výtvarný portretista. Povšimne si především jeho
fysické osobnosti a zkoumá, zda stavba těla, ráz
fysiognomie, případně i útvar rukou nepoučují o
plemenném původě, o způsobě života neb i o povaze
svého nositele; soustavně vedená ikonografie byla by
tu vítanou pomůckou - podobizny B. Němcové,
časově seřazené, vypravují výmluvně nejen o
básnířčiných osudech, ale i odrazech těchto osudů v její
duši. Kořeny osobnosti spisovatelovy shledávají se
pak v půdě a v plemeni, odkudž byl vzešel. Chceme-li
na př. plně porozuměti individualitě K. Světlé ŕ
volím úmyslně básnířku, u níž osud a dilo se
dokonale shodují - nesmíme spustiti se zřetele jejího
rodiště, obchodnické vrstvy Starého města pražského
s jeho sociální uzavřeností, s trvalými tradicemi
náboženskými i mravními, se stálými vlivy sousedících
odnárodnělých patriciů i s nepřetržitým přílivem
čerstvé krve lidové vyvstanou nám před zraky.

V tomto hromadném prostředí rýsuje se celek užší,
rod K. Světlé, jejž lze sledovati velmi podrobně a
poučně. Známe vedle obou rodičů jejích i předky
po meči a po přeslici s jejich výraznými různostmi
plemene, národnosti i náboženstvÍ; spisovatelka
naznačila sama, co zdědila po rodičích i pradědech
v nadání, v povaze, v temperamentu. Rodinný rys

43