Typickému Francouzi Boileauovi nechtěl a nemohl
porozuměti typický Němec G o t t h o I cl E f r a i m
Lessing (1729-81), ač i on byl kritik
dogmatický a zastával rovněž krasovědu klasicistikou.
Lessing byl bohatá povaha prudkého temperamentu;
břitký rozum a ostrý vtip vyznačovaly tohoto
důsledného osvícence a žáka Voltairova; učenec se v něm
pojil s Msníkem, kritik s bohoslovcem, filosof s
dramatikem; průzračný, názorný, obrazný sloh, svérázně
osobitý v každém řádku, činí i malé odborně
učenecké úvahy Lessingovy uměleckými dily. Lessingovy
osvobozující činy kritické posvěceny byly zvýšení
úrovně německé literatury a jejímu očištění od
cizáctví, pedantičnosti a břídilství; z nich "Briefe die
neueste Literatur betreffend" (1759) jsou
nejproslulejší - zde i jinde li Lessinga jest plodná kritika
nerozlučně spiata s říznou polemikou. Kromě menších
úvah o bajce a epigramu, kde v duchu přísně
klasicistském provádí třídění literárních druhů, jest
hlavním teoretickým dílem Lessingovým "Laokoon oder
iiber die Grenzen der Malerei und der Poesie" (1766),
svérázná to směs starožitnické i literární empirie a
krasovědné spekulace: Lessing rozlišil tu předně oblast
malířství a básnictví, vyloučil mrtvý popis z poesie,
odmítl doktriny francouzských výtvarných kritiků a
stanovil plastický a souladný5deál řectví, který je mu
zároveň ideálem vyrovnaného, uceleného lidstvi. "Dic
Hamburgische Dramaturgie" (1767) od drohného boje
proti domácí prostřednosti a francouzskému lžiklasi·
cismu na divadle povznáší se k estetice tragedie
v duchu Aristotelově i ve směru Sofoklově, leč bez
ztrnulého doktrinářství dogmatiků při dvoře Lud·
víka XIV. Lessing oceňuje tu poprvé význam
Shakespearův, klestí cestu národnímu dramatu německému,

39