rátně dějepisném - všude jest Bentley průkopníkem,
předjímaje ve svých studiích, přeplněných poznatky,
podněty a nápovědmi, další vývoj klasické filologie.
Jeho skvělý a nevývratný důkaz o nepravosti t. zv.
listů Falaridových platí za pravzor vyšší kritiky
a dává správný podklad ba dání o písemnictví řeckém;
jeho mistrná "Epistola ad Miliun" ukázala, že
filologická učenost může a mli sloužiti otázkám
krasovědným, a že vědeckou polemiku lze povznésti k
umělecké výši.

V českém písemnictví máme skvělý a přesvědčivý
příklad, kterak filologická kritika fnůže svými
výsledky. zasáhnouti hluboce do veškerého kulturního
života národního; jest to t. zv. boj o n u k o p i s Y
Krá lov é d vor s k Ý a Z e len o hor s k ý.
Problém, o nějž tu šlo vědecké kritiee české až do
konce '19. věku, byl ryze filologický; na základě
odchylek, chyb, neshod jazykových, historických
i literárních bylo dokázati, že domnělé staročeské
památky, "objevené" Václavem Hankou r.-!.817 a
1818, jsou podvrženými padělky z počátku XIX.
věku; vnitřním rozborem bylo stanoviti, kdo jest
jejich původcem a do které literární souvislosti
náleží - vesměs úkoly t. zv. filologické kritiky vyšší,
přesahující arciť namnoze v obor dějepisu' a literární
historie. Úloha ta byla stejně obtížná jako čestná,
neboť rozřešení její značilo vyvrácení obecné tradice,
opírající Se o auktoritu Jungmannovu, Palackého,
Šafaříkovu a zavazovalo zároveň, aby dotavadní
obraz staročeské řeči, literatury a vzdělanosti
nahrazen byl obrazem správným. Do rozhodného roku
1886 pokoušela se filologie bud' o emendaci
podezřelých míst v tekstu neb nesoustavně opírala své
pochyby o jednotlivosti mluvnické,:literárně dějepisné

26