podobný jest postup, jde-Ii o dna anonymní, t. j.
taková, jež z minulosti jsou dochována bez udáni
jména auktorova. Tu filologický kritik především
rozbírá všecka svědectví, na nichž tradice o době
vzniku a o auktorstvi příslušného díla se zakládá;
odmítá svědectví nesprávná, kdežto ostatní ověřuje
novými doklady. Na to přistupuje k dnu samému,
aby vyšetřil, pokud zásobou slovní a mluvnickým
rázem, pokud obsahem a historickými vztahy,
jmenovitě však pokud slohem a komposici hodi se k auktoru,
i k době, jimž jest při čitá no. Někdy nemůže ani sebe
bystřejši kritik dospěti dále než k výsledku
negativnímu, t. j. k důkazu, že bylo souzeno nesprávně buď
o auktorství neb i o době vzniku příslušné památky.
Mnohem tíž jest podstoupiti doplňovací práci
kladnou čili zjistiti, kdo dno skutečně napsal a kdy je
napsal; tu stavi se kritika pramenů i svědectví,
mluvnický i historický rozbor, studium slohu i
komposice do služeb nejtěžších otázek filologických 
a proto se tato kombinační činnost nazývá někdy
k rit i k o u v y Š šína rozdíl od zmíněné kritiky
nižší neboli tekstové. Sem náleží na př. soubor
nesnadných otázek, dotýkajících se pravosti a
chronologie dialogů Platonových, důležitý stejně pro dějiny
řeckého písemnictvi jako řecké filosofie.

Velmi případně mluví tu někteří učenci o kritice
i n d i v i d u á I n i, neboť konečným úkolem jejím
jest proniknouti k osobnosti určitého spisovatele a
přiřknouti mu určité místo hlavně na základě
individuálních znaků slohových. Život i duchovní vědy
poučují nás však vždy znovu, že poměr osobnosti
a díla bývá namnoze zastřen rouškou tajemství, a že
pouze neobyčejný stupeň bystrozraku duševědného
může neomylně usuzovati z výtvoru na tvůrce.

33