\výklad věc n Ý č i I i h i s t o r i c k ý, od výkladu
&azykového neodlučitelný; při něm snažíme se
dopátrati smyslu slov a vět, pokud závisí na vztazích
dobových, národních, společenských; měníť se pojmy
neustále vývojem kulturním, a namnoze podkládá
i spisovatelova osobnost slovům jiný smysl než jest
v obecné řeči běžný. Aby usnadněno bylo jazykové
i věcné porozumění důležitým neb obtižným dilům
literatur klasických i moderních, bývají jejich vydání
provázena k o m e nt á ř i (od latinského commenta·
rius, t. j. památnik, náčrtek, poznámka), stručnými
to vysvětlivkami, které nemají však obsahovati více
než kolik nezbytno k správnému pochopení
příslušného místa. Někteři filologové žádají nyní od
interpreta výklad tec hni c k ý, t. j. poučení o tom,
kterých prostředků uriitého slovesného druhu užil
spisovatel, aby dosáhl uměleckého cile, daného
formou dila; sem náleží výklad rytmické a metrické
stránky spisu, rozbor jeho rýmů, vyšetření jeho
rétorické povahy a vlastně vše, co se týče--.osnovy
a stavby celku i poměru částek k němu.

Proslulému Hamletovu dialogu na téma "být či
nebýt" v 3. dějství tragedie čtenář plně porozumí
jen tehdy, splní-li tři podmínky správného pochopeni.
Předem musí rozuměti smyslu slov; nestačí pouze
dobrA znalost angličtiny neb užiti správného
překladu, nýbrž čtenář, když pochopil jasně skladbu
větnou, musí vystihnouti i smysl obrazů a metafor,
vycítiti odstíny nahromaděných synonym,
postřehnouti, proč se větné vazby pojednou lámou, a proč
proud reflexivní náhle jest trhán krátkými vsuvkami
vzdechů a nápadů ducha rozrušeného až k šílenství
a otřeseného rozhodnutim tragickým. Správná
interpretace nezastaví se však u toho smyslu slov a vět,

r8