Kritika filologická.

Počátky moderni kritiky literárni v XVI. věku
jsou nerozlučně spiaty s obnovou starověké
vzdělanosti a klasického pisemnictvi. Latinská a záhy
i řecká dila slovesná stávaji se po stránce jazykové,
myšlenkové i slohové vzory nové literatury, která ji
napodobi a dle nich měři hodnotu výtvorů modernich.
Proto bylo přisuzováno vůdčí, ano auktoritativni
postaveni v literatuře těm, kdož tato vzorná či
klasická dila objevovali a luštili, poznávali a vykládali,
činili v přesných vydánich a učených komentáři ch
vzdělanému čtenářstvu přistupnými. Takto stoji
klasičti filologové nad kolébkou moderni slovesné
kritiky, a jejich odborná metoda působi vlivuplně
na rozvoj kriticismu.

Fil o log r o z u m i čin n os ti k rit i c k o u
(od řeckého slovesa í<QíVEW, t. j. rozlišovati,
rozeznávati, souditi) věd e c ký P o s tup, jen ž
pam á t k y P i sem n é a z v I á š těl i t e·
rárni zkouši dle jich přesnosti a
p Ů vod II o s t i, r o z I i š u jev nic h p r a v é
části od části nepravých a připadně
nahrazuje nevhodná mista v tekstu
z II ě nim v hod II ě j š 1 m. Pře dni m c i lem
fil o log i c k é k rit i kyj e s t II a j i t i II e·
por li Š e II ý, d o k o n a I ý, P II V o cl II i t e k s t,

15