trpící stvořcnÍ. V ubou vřípadceh sctkáváme se
se zástupei kritiky mor a I i s t n í a n á b
0žen s k é, která soudí díla slovesná dle toho, jak
svými názory působí k vývoji mravní kázně,
náboženské opravdovosti, národního pokroku. Tento druh
kritiky, na hony vzdálený od odborného studia
literárního, působívá často zvláště vlivuplně na
společenský a kulturní život.

V příkrém protikladu k moralistním posuzovatelům
slovesných děl stojí literární požitkáři a labužníci.
Nechtějí báseň, knihu, divadlo ani vykládati ani
uváděti v souvislost s ostatní kulturou, ani čerpati
z nich mravní pobídku; jde jim pouze o dojem smyslů
a o hru intelektu. I Máchův "Máj" bude jim něčím
podobným jako krásná žena, rozkošná květina,
půvabná vása; oddají se mu zcela a mluvíce o něm.
nebudou pronášeti soudů, nýbrž vyprávěti o svých
dojmech a to tak, aby sami vzbudili dojmy obdobné.
Jsou to představitelé kritiky i m p r e s s i o n i s ti
ck é, která nechce býti ani vědou, ani methodou,
nýbrž jen literárním uměním.

Tyto hlavní druhy kritiky mají své zástupce stejně
mezi spisovateli odborně vzdělanými, jimž jest
kritická činnost životním povoláním a posláním, jako
mezi novinářskými zpravodaji, kteří stručně,
narychlo a příležitostně pro běžnou informaci obecenstva
referují o písemnictvÍ. Výklad o druzích a metodách
kritiky jest předmětem těchto kapitol;· od·
jednoduššich druhů chceme postupovati k genrům
složitějším a tím zároven bude dodržen také do jisté míry
sled chronologický. Při každé skupině míníme ka~
rakterisovati její nejvýznačnější představitele v
moderních literaturách evropských; stručný obraz
vývoje če5ké kritiky vyplní kapitolu závěrečnou.

13