rozeno, jestliže všimneme si oné nauky, která s vědou
literární ode dávna těsně souvisí, .totiž filologie. Také
ona poskytuje hlediska a pomůcky k výkladu
slovesných památek. Filolog nespokojí se zněním
posledního zpěvu "Máje", jaké mu podává nahodilé vydání,
nýbrž hledá, užívaje všech po ruce jsoucich vydání,
znění nejpůvodnější, a lituje, že není zachováno ve
vlastním rukopise Máchově. Pečlivým rozborem
všech zpráv táže se po vzniku onoho epilogu a zkoumá,
zda vznikl skutečně až na samém konci, či zda byl
hásněn dříve než částky ostatní; zajímá se také
o motivy básně, ať životní, ať literární; vyšetřuje"
kterým změnám skladba podlehla v básníkově dílně
a vůbec pokouší se vyložiti podstatu dila z jeho
vzniku. Ačkoliv f i I o log i c k á kritika sama
nedostačuje při výkladu a hodnocení složitějšího
výtvoru slovesného, přece koná důležité služby pomocné.

Kdo se na Máchův "Máj" díval životopisně,
sociologicky, literárně historicky neb filologicky, směřoval
spíše k jeho výkladu než k jeho ocenění; toto d.ftJo se,
jak jsme viděli, hlavně se stanoviska krasovědného.
Ale může se říditi také jinými zřeteli, na pohled
literatuře zcela cizími. Mnohý čtenář zavrhne Máchův
"Máj" proto, že jest oslavou loupežníka a otcevraha,
padlé dívky a samovražednice - mravní přesvědčení
čtenářovo nemůže schvalovati díla podobného,
rovněž náboženský, křesťanský názor přísného
čtenáře odvrátí se od básně, popírající život posmrtný
a neuznávající božské přítomnosti ve vesmíru.
Naopak není nemožno představiti si čtenáře, mocně
zaujatého mravními otázkami, který by se "Máji"
obdivoval, přisuzuje mu vysokou hodnotu, jednak
pro vážnou, až vášnivou opravdovost všech vztahů
životních, jednak pro silu soucitu, objímajícího všecko

I2