vidla - tato její činnost zdá se přimo vr;lžednou
každému čistě uměleckému pojeti, každému pravému
básnickému vznětu.

Nepřátelský dualism, zející mezi tvořením i
vnímáním básnického dila a mezi kritickým soudem
o něm, zůstávA potud nepřeklenutelným, pokud
očekáváme od zabývání se poesií a literaturou vůbec
toliko potěšení a rozkoš; není dojista náhodou, že
krajní požitkáři umělečtí v XIX. století popřeli
rozhodně nutnost, ba možnost kritiky vůbec .. Jakmile
však připustíme, že výtvory slovesné nemají nás
pouze baviti a blažiti, nýbrž poskytovati nAm hlubší
pohled do dílny lidského ducha, objasňovati. nám
ústrojenství společnosti, vzdělávati naše porozumění
dějinám a životu; jakmile si uvědomíme, že kniha,
báseň, drama nejsou libovolnými plody šťastné ná·
hody, nýbrž výsledkem procesů a vztahů řízených
zákony; jakmile přiznáme možnost, neb i prospěšnost
studia literárního - přestává býti kritika
nepřítelkyní poesie a vstupuje do jejích služeb, aby
upravovala cestu správnějšímu, jasnějšímu a bohatšímu

chápání slovesnosti. •

Pojmeme-li kritiku v tomto smyslu, pochopíme
rázem, že kritisovati t. j. pronášeti zdůvodněné soudy
o způsobě, hodnotě a vnitřní souvislosti děl
literArních, není libovolným projevem chvilkového dojmu,
osobního zaujetí neb nahodilého rozmaru, nýbrž
vážným úkonem činnosti naukové. U nArodů s
pokročilou kulturou slovesnou ozývA se vždy znovu
zásadní spor o to, zda kritika jest vědou či uměním.
K této složité otázce sotva kdy bude nalezena
odpověď . jednoznačná a obecně platná. Nelze zajisté
popříti, že vnímání, pronikání a prožití díla
básnického předpokládá určitý stupeň umělecké vlohy,

7