ÚVOD.

K básnictví, k literatuře, k slovesnému umění
přistupuje. valná většina čtenářů s radostnou
důvěrou, se srdečnou láskou, ba se zbožnosti; škola
i kniha, běžná tradice a hlavně vnitřní potřeba
vychovaly tento vztah, jemuž nedovede ubližiti ani
občasné zklamání, provázející bezděky čtení děl
literárních. Bylo by však příliš smělé, kdybychom
se odvážili tvrditi, že podobné city chovají i vzdělaní
čtenáři ke kritice, jež bývá občas nazývána nevlastní
sestrou poesie neb blahosklonně poctívána hodnosti
desáté Musy. Právě naopak: často ti, kdož se honosí,
že milují poesii a písemnictví vůbec láskou zvláště
hlubokou a vroucí, hledívají na kritiku a snad ještě
více na kritiky s patra. Básníci sami pociťují k ·ní
odpor téměř pudový. Největší básník světový
Goethe, mezi jehož pozdními statěmi najde se
nejedna úvaha, plná povznesené moudrosti kritické,
napsal v mladosti pověstný verš: .,Zabte toho psa,
j.est to recensent!" Z básní Jaroslava Vrchlického,
jehož neobyčejná kultura slovesná projevila se
hoj
5