svazku posledním otištěny .Podobizny a karikaturyc. Řada
druhá má VIII svazkůl prvních pět obsahuje Nerudovu kritiku
divadelní, sv. VI. a VII. kritiku literární, poslední kritiku výtvar~
nou. Svazky tyto redigoval a komentoval Ladislav Qyis. Hlavní
básnické knihy Nerudovy s úvody a komentáři obsahuje
Stejčkova .Sbírka souvislé četby školníc.

Z Nerudovy korespondence vydány listy neteři Aničce z let
1878 -1891 M. Sísovou v časopise .Srdce« 1904 a milostné dopisy
Terezii Macháčkové z !. 1864 a 1865 knižně V. Tillem 1907,
úryvky z Nerudových listů otiskl i L. Qyis v cenné stati
pojaté do .Knihy vzpomínekc 1902, dopisy Nerudovy K. Světlé
:z r. 1862 v dochovaných zlomcích otištěny A.
ČCrmákovouSlukovou v knize »K. Světlá ve stycích s J. Nerudouc (1912),
korespol}denci Nerud"vu s rodinou A. V. Sembery uveřejnil
V. V. Skorpi! ve .Zvonuc 1912.'

Životopisný materiál o Nel'udovi sahající do 70 let sebral pečlivě
v .Květech« 1895 B. Čermák, materiál literární do r. 1874 Alb.
Pražák v .České literatuře XIX. sto!.c díl III. č. 2. (1907),
přehledně ocenili Nerudu F. V. Krejčí v spise .Jan Neruda. Stúdie
jeho vývoje a dílac (1902) a Arne Novák ve .Studiích o Janu
Nerudovi" (1919). N erudq básníka analysovali Jaroslav Vrchlický
v knize »Nové studie a podobíznyc (1897) a Jiří Karásek ze
Lvovic ve spisku ,.Jan Neruda« (Pestré knihovny sv. 42, 1910),
Nerudu povídkáře Arne Novák ve »Večerním dialogu o J.
Nerudoví« v knize .Mužové a osudy« 1914, Nerudu feuilleto~
·nístu O. Sýkora ve spisku .Humor Nerudových feuilletonůc
(1905). Osobnosti Nerudově posvětil F. X. Šalda essay.Alej
snu a meditace ke hrobu J. Nerudyc v knize .Boje o zítřekc (1903).