Proti rozmarné hře motivů podzimních řazeny jsou
motivy zimní opětně jako první cyklus s účelnou
psychologickou úmyslností: od chvilkové melancholie nad
příchodem mrazné zimy a nad rakví dívčinou
sestupuje básník hluboko na dno hoře obecně lidského, na
jehož témata básněna byla jeho lyrika vůbec: smutek
života bez pokračování, výčitka lásky nedožité a
zrazené, stesk stáří nad slabými křídly pozdního
zpěvu-to vše podává si ruce jako vlna vlně. Pak vyvře ještě
několik spodních přímo fysiologických bolestí: hrůza
bezesných nocí, ukrutný stisk nemoci, tušení blížící se
smrti, jen malé prosté výkřiky bez příkras a básni
•ckých dekorací nahrazují uzavřená čísla lyrická. Když
konečně básník v bolestné námaze soustředí poslední
tvůrčí sílu, aby zachytil i konec svůj mohutnými
symboly a zapěl si vlastní žalm pohřební v hymnickém
slohu, jakým byl oslavil velké tragedie vesměrné,
jest nejen uzavřen tento »rok dušec, ale i básníkův
vývojvůhec. ~

95