~iv~i le~tě jednou poMdku mládí, zase se vzdává
starobě, resignaci, přípravě k odchodu. Tato komposice
provedena jest s bohatstvím takřka symfonickým.
Prvních šest jarních motivů zní jako předehra: skepse
jest příliš silná, kůra kolem srdce příliš tuhá, aby básník
hned se dal svésti, hned uvěřil:

»Nevrle hledím oknem ven  
nechte mně led můj, nechte sníh €
vždyť nechápu více, nač ten rej,

k čemu ta vřava, spěch a smích!e

T oť první nejisté jarní dny, směs jásotu a chladu, větrů
a květů, písní a chmury. Nato setkává básník z celého
pásma psychologických motivů druhou skupinu jar ..•
ních písní, obrážejících první stadia jeho omládnutí:
dětské vzpomínky, národní poesie, občerstvený obraz
matky se proplétají;mladá travina na louce, zlaté pršky
slunce, májový větřík dávají přírodní dekoraci. Na sa~
mém konci motivů jarních, vzdává se však již Neruda
regeneraci - rozkošně buršikosní písní všech svobod.
ných srdcí »Hej uvidíš, přírodo, uvidíše počínajíc až
k předposledním dvěma letním motivům obměňuje,
rozvíjí a vždy nově pointuje Neruda dvanáctkráte
v sytých obrazech ze zrající přírody zalité širokým
sluncem svoji druhou pubertu. Zde uprostřed písňové
erotiky plné smyslného kouzla a rozkošnické záliby
najdou se některé vzácné kusy samoúčelné deskripce
krajinářské (»Slunce je jak velký žernove, »Náš kra;
se ženil dnes« a mezi podzimními motivy»NášBoubín

92