PROSTE MOTIVY zasluhují, aby je každý ze čtenářů bral do ruky s týmž zbožným a uctivým ostychem, s kterým takměř padesátiletý básník odevzdával veřejnosti »první svou knížku zcela subjektivnÍ«. Zde, v těch čtyřech tak promyšleně a úměrně prokomponovaných cyklech, odhrnulN eruda s jakousi plachou cudnou váhavostí záclonu se svého osobního tajemství, které i pro psychology básnických koncepcí jest zjevem řJdkým a vzácným. Na Nerudovi, jediném v našem umění, naplnila se slova, jimiž Goethe nezapomenutelně vystihl svůj plodný duševní stav v letech 1814 a 1815 »Geniální povahy prožívají opětovnou pubertu,kdežto jiní lidé jsou jen jednou mládi!« a»Prosté motivyc jsou právě lyrickým deníkem tohoto »dočasného omlazení«. Studený a povrchní pozorovatel najde snad v »Prostých motivech« mnohem méně, možná jen umění býti lyrikem ještě v padesáti letech, stačí však srovnati s »Prostými motivye jinou lyriku básněnou v mužném vě~u, aby vysvitl podstatný rozdíl. Na př. v druhém díle Celakovského »Růže stolistée, skládaném úplně na počátku čtyřicátých let poetových, najde se pět šest kusů náladové lyriky silného subjektivního zabarvení a zvláštního intimního kouzla, ale tyto c1aude. lorrainovské krajinné prospekty se :tzrcadlem živých vode a s »obrůženými horami« obrážejí vyrovnanou, usmířenou duši bez bouří a krisí, Neruda však prožívá znovu opravdové mládí se všemi jeho touhami a rozběhy, erotickým horečkami a skleslostmi skepse ( druhé půlce motivů jarních a skoro celému kruhu motivů letních porozumí pouze ten, kdo uvěří, že kdysi 90