ale i Padni a Mazzini před Alpami a H~vlíček nebo
Josef František Smetana na sever od Alp. Ale jako
Neruda sám, vyrůstá i jeho Ježíš z bojovníka v
humoristu a mudrce: bambino v :.Balladě tříkrálové« zvedá
se z jeslí a s pokynem božského prstíku uvažuje s re
•signovaným humorem o hořkém fragmentu dějinné
filosofie/ konečně v :.Balladě o svatbě v Kanaan4' jest
kazatel z Nazaretu laskavým filosofem, jenž přišel na
zemi, aby posvětil radost, lidství, dary života. V kte
•rémsi feuilletoně postoupil N eruda ještě o krok dále,
nazvav Ježíše na kříži největším humoristou za slova
»Odpust jim, nebot nevědí, co činí!« Nerudova kon
•cepce Ježíše neřadí se k oněm interpretacím rem
•brandtovským aneb uhdeovským, které rozumějí jen
Synu člověka sociálně poníženému, bolestnému a po.
haněnému, všelidsky soucítícímu/ patří daleko spíše
do okruhu, kde vedle Renanova lahodného rabbiho
rozhazuje svoje květiny Wildův Ježíš-romantik: Ne
•rudovi v »Balladách a romancích« proměňuje se
Kristus posléze v násobitele jasu a záře na zemi, osvětlené
p,?dzimními paprsky svrchovaného humoru.
Nejvroucnějším výrazemNerudovy subjektivityv:eBal.
ladách a romancích« jest však stále se vracející apo.
tesa dětí, tento symbol básníkova hledání ráje pro
•stotya naívity;kro1J1ě Manesových, obdobně symbo
•lických akvarelů :.Zivot na panském sídle«, není v če.
ském umění tak toužebného chvalozpěvu na dítě. Jako
osamělý Manes namaloval i opuštěný Neruda v litur.
gickém ovzduší »Ballady horské«, ve zsinalém přítmí
»Ballady dětské«, v rozkošných miniaturách»Romance

88