I »Ballady a romancec právě jako »Povídky
malostranské« jsou pouze pro povrchní čtenáře neosobní
a čistě objektivní epikou, tomu však, kdo je prožil,
povědí o Nerudově lidské osobnosti více než mnohá
zpověď lyrická. Poeta mateřské lásky, jenž zatím zvykl si
promítati všecky bytostné vztahy liturgickými a
legendárními symboly pašijového týdne, hlásí se hned v
ponurých rytmech první skladby baladické. Zastřeně
podává sebeobviňující lyrik lásky zrazené před
naplněním a zavražděné zbabělým chladem v »Balladě
staré-staré« tragicky uzrálou a do příšerných důsledků
domyšlenou metastasi erotického svého
románu.Rozkošně humorné capriccioso »Romance o Karlu lV.«
jest epickou zkratkou pro N erudův vývoj od kosmo
•politické pochybovačnosti až k horoucí víře v národ;
z úmyslně primitivistické »Ballady o dušiKarlaBorov"
skéhoc a plesavě překotné »Romance o roku 1848c
zpívají mocné impulsy Nerudova junáctví, kdežto
lIRomance italskác je přímo oslavou veřejného fiberali"
srnu, jemuž zasvětil Neruda mužný svůj věk.

S osobní důvěrností, s vroucím lyrismem pojal Neruda
postavu Ježíšovu, které v »Balladách a romancíchc
připadla role protagonisty; není nesnadno
vypozorovati, jak Ježíš jest tu podřízen vývoji velmi složitému.
Kristus z »Ballady horské« jest zázračné božstvo,
horoucně uctívané a sladce milované, v »Romanci
štědrovečerní« stává se z něho rozkošné lidské bam
•bino, jak je malovali quattrocentisté. Na okamžik
kmitne se i silueta občana Krista pod červeným
praporem republikánským, jak v něj věřil nejen Ugo Bassi,

87