BOLEST byla vždy velkou odmykate1kouloesie
Nerudovy. Z krvavě čerstvého žalu na smrtí
přítelovou vyrostlo ~Hřbjtovní kvítí«, nejhlubší
lyrická čísla ~ Knih veršů« byla zbásněna nad rakví
otcovou a uprostřed agonie lásky, předčasný skon
milenčin a ztráta matky inspirovaly N erudu vždy znovu po
dlouhá leta, politické Jeho verše napájely se ze
zakalených zdrojů veřejné mdloby a beznaděje; i v »Písních
kosmických«, této knize vyrovnané myšlenky a obsáh
•.lého humoru, přijal velmi intensivní podněty z teskné
reflekse a z bolestného cítění. Také u brány N erudova
nejzralejšího tvoření, značeného takměř současnými
tBalladami a romancemi« a »Prostými motivy«, stojí
bolest, jež odvrací zádumčivě hlavu a pozírá kamsi
do krajů smrti.

Až pietní vydavatel shrne a uveřejní intimní
dokumenty, osvětlující Nerudův život v rocích 1879-1883, až
pozorný a důvěrný psycholog napíše nám vnitřní
historii Nerudovu z těch chmurných pěti let, užasneme
jistě nad temným životním pozadím oněch dvou
laskavých a zářivých knih. Tehdy srazila nemoc
Nerudtpo prvé k zemi, vzala mu cesty, přírodu, divadlo, přá.
tele, zazdila jej do šedivé a němé samoty neutěšeného
mládeneckého pokojík a . v polotemné staroměstské uli.
ci, odřízla jej od veřejné a politické činnosti,
ochromila nadlouho jeho nohy. Neruda stává se samotářem
a poustevníkem, pozoruje z dálky tesklivě skutečnost,
ale necítí se její částí, loučí se pozvolna se životem,
uvěřiv starostlivým nejistotám lékařti a soustrastným
pohtedtim přátel Jaký však jest to laskavý a dobrotivý

83