oné dobové skupiny, proti které vystupoval výbojně
ve svých kritických počátcích. V nesčíslných
podobiznách a nekrolozích, střídajících pevnou čáru
karakterisační s měkkým koloritem vzpomínkovým, zpívá
a šeptá měkce srdečný tón, jakým otcové mluvívají k dě .•
tem o pradědech a o »Ietech jak voda uplynulých«.
Nerudovy úvahy literární, vyjímající s trpělivou
shovívavostí z každé knihy, třeba epigonské či diletantské,
pouze rysy kladné a neotročící přece nikdy jepicovi
•tým potřebám chvíle a tendence, vracejí se nyní
z jakési závazné nutnosti vždy znovu k jedné ústřední
otázce, kteréž nelze pojmenovati jinak než
zhodnocením a obmezením mladistvého kosmopolitismu let
50. a 60. Překonav solipsism vzpurného jinošství, který
zabíjel, vyrostl k pochopení hodnot nadosobních, jež
rozvíjejí. Setřásl s obuvi novinářský i agitátorský
prach šedivého světoobčanství, kter-é hlásala škola
mladoněmecká, a pokorně a vděčně ssál dech svěže
kvetoucí poesie kmenově rázovité. Zmužněv a zesíliv,
odložil »básnickou uniformitu světovouc starolíberali
•stického stříhu a sociálně reformní přízdoby, do níž
oblékal sebe-í své druhy v :tObrazech životac, a stanul
před zraky stěží chápajícími v »kroji svém osobitém,
řekněme národnímc, v 70. letech jako kritik, o
desetiletí později však též jako básník. Dříve, než sám byl
očekával, stalo se skutkem to, proč v pětadvaceti le ..•
tech na1ezl symbol tak prostý a hluboký:

:teo dítě jsem je slýchal
ty Loretánské zvuky,

81