objevil se v jeho refleksivní lyrice. Třebaže hlučné
rétoriky hugovského rodu, která zatím
prostřednictvím Jaroslava Vrchlického zdomácněla i v
Čechách, Neruda příliš nemiloval, jak vysvítá i z kriti.
ckých statí, jimiž pomáhal upevňovati mladou slávu
Vrchlického, přece dal se načas strhnouti její
prudkou vlnou. Pět šest čísel »Písní kosmickýchc,a to právě
těch, kde jeho myšlenka hrdá a zmužilá zabírá
nejširší okruhyakde se slučuje s tragickým cítěním
vlastním v jednotu opravdu vznešenou, zbásněno jest
malebnou a skvělou rétorikou, v podstatě vydluženou
a odvozenou.

A tak v kosmických hymnech vesmerné eschatologie,
»Mesíc mrtevc, »Přijdou dnové, léta, veky, věkův
vekyc, »Až planety sklesnou k slunci zpět« i ve dvou
závratných číslech opojení nekonečnem at krásy, at
utrpení, »Poeto Světe!« a »Promluvme sobě spoluc,
Neruda neproniká do hloubky, nýbrž zabírá v
mocných rozmaších do šíře, nedomýšlí ideje, nýbrž
obměňuje ji, mění ji v řečnické téma, hromadí paralely a
protiklady, kupí výkřiky, řečnické otázky a apostrofy, za
•plétá uměleji rýmy a skládá těžší útvary strofické;
nejednou dochází mu dech, a jeho prosté a jadrné umění
nevystačuje na výraz tak nákladně honosný. Jistě
přiblížil se Neruda právě tuto ke grandiósní inspiraci
vesměrné, jistě nalezl prá-vě v těchto číslech skvělý
výraz pro mnohou bolestně a krvavě osobní zkušenost,
jistě vtiskl tal{é zde svou osobnost nejednomu verši
rázovitě zakrojenému a mnohému obrazu směle na.
črtnutému ... avšak tragická puklina, která později n~

78