Vystačil.li Neruda v »Písních kosmickýchc jedinou
metodou básnickou, nevystačil přece jediným stilem,
sotva která Nerudova kniha spojuje a kříží tolik ruz.
!1ých a vzájemně cizích slohu poetických. Zdá se, že
Neruda, když byl se odmlčel na tak dlouhá leta, cítil
se nucena eksperimentovati a zkusmo hledati svuj vý.
raz, nikoliv nepodoben rekonvalescentu, jenž, přestáv
těžkou a vleklou chorobu, znovu se tápavě a nejistě
zkouší v chůzi. Není bezzajím~vosti sledovat, jak
Neruda postupně v ,.Písních kosmickýchc vystřídává
trojí lyrický stil právě jako v60. a 70. letech vystřídala
jej česká poesie: stil lehkého popěvku prostonárodního
rázu, stil veřejné chansony vtipně pointovanéastil bá.
snické rétoriky, založené na mnohoslovných paralelig.
mech a na skvělých antitesích. Celá třetina knihy,
chronologicky, tuším, nejstarší, zbásněna jest naivním
lyrickým uměním, co nejúže zpřízněným sHálkovými
»Večerními písněmi«, které ostatně Neruda cenil velmi
nízko: lyrické anekdoty o hrách a rozmarech lásky
vypravují se duvěrným a hravým tónem a vyostřují se ga·
lantnímžertíkemlnejen celá temperatura erotiky šfastné
a srdečné, ale i obrazy a obraty, epiteta a zdrobně.
niny připomínají úmyslně lidovou píseň. Leckdy při.
mísí Neruda k těmto písňovým živlum ještě groteskní
prvky femlletonistické: šprýmovný nápad dává
veršované causerii rámec, časové i satirické vtipy střídají se
v sršivém ohňostroji, sousedský tón nenuceného
hovoru nahrazuje básnický slohl básník Neruda zase ne·
bezpečně ocitá se v oblasti veršovaného žurnalismu.
Slohu výmluvných a přístupných chaosoo užil Ne.

76